Na životní přešlapy jsem si už tak zvykla, že jsem si začala říkat, jestli bych netrpěla jejich nedostatkem, kdyby mi všechno vycházelo podle mých představ…..
Mám to za pár…
Mám obyčejný vzhled a ještě obyčejnější práci. A moje rodina je obyčejná.
Je mi jednatřicet, ale ještě nejsem vdaná. Nemám zatím ani přítele. Nehledám ho, čekám, až si mě najde.
Kolikrát jsem vyzvala Osud, abych se s někým seznámila, byla s ním a po nějaké době se zeptala, jestli to myslí vážně, nebo jestli to takhle budeme žít jen kvůli odklepnutí čísla a společnosti, tolikrát byl někdo tak či onak poražen.
Nevím, možná jsem staromódní, ale už mě nebaví, když se mi někdo vysmívá. Už mě nebaví bušit na různé zavřené dveře o samotě a hádat, co je za nimi.
Můj poslední vztah trval čtyři roky.
Naivně jsem věřila, že mě Michael požádá o ruku, ale náhodou jsem zjistila, že mě podvádí s jednou z největších kurev v našem městě.
Nemůžu se s ní srovnávat. Je vysoká, má spoustu vylepšováků, silikonů, hyaluronů a tak dále…..
Nechtěla bych vypadat jako Barbie jen proto, abych se někomu líbila, takže asi proto zůstanu obyčejnou ženou.
Jen jsem si musela včas připomenout, že Michael chce trofejní ženu, ne ženu v domácnosti a děti.
Když jsme spolu chodili ven, pořád se díval po jiných ženách, ale nenapadlo mě, že by mě tak snadno zradil.
Jsem nemocná!
Mrzí mě, že jsem s ním promarnila tolik času!
Už se takhle nechci cítit, i když jsem si na to tak zvykla…..
Chci konečně poznat, co cítí člověk, který je milován.
Chci si vzít slušného muže a abychom se oba cítili dobře.
Peníze, auta a majetek mě nezajímají….
Je toho tolik, co chci!
