Vždycky jsem byla výbušná
Moje matka mi říkávala, že si mě nikdo nevezme, protože jsem prokletá.
Ale já se nechtěla změnit.
Nechápala jsem, proč se vždycky musím přizpůsobovat ostatním, a ne oni mně.
Dělala jsem, co jsem uměla – říkala jsem, co jsem si myslela, a nezajímaly mě názory ostatních.
Davidovi jsem se taková líbila a vzal si mě. Nezlobil se, když jsem si na něco stěžovala nebo se začala hádat.
Mé výbuchy přijímal s úsměvem a říkal mi jeho ohnivá žena.
Tak jsme přežili celých patnáct let.
Jednou jsem mu však, nevím, co mě to popadlo, po hádce kvůli nějaké maličkosti řekla, že se s ním rozvedu.
Poprvé se neusmál, ale řekl: „Dobře, dělej si, co chceš.“
A s veškerou svou chytrostí, se svou tvrdohlavostí jsem šla a podala žádost o rozvod.
Byla jsem si jistá, že mě David zastaví a požádá mě, abych nedělala hlouposti, ale nic takového neudělal.
Už po několika měsících jsme se přátelsky rozvedli.
Teď jsem rozhořčená, protože vím, že jsem udělala strašnou hloupost – z tvrdohlavosti jsem rozbila rodinu a odstrčila jediného muže, který mě přijal takovou, jaká jsem.
Vím, že David souhlasil s rozchodem, aby mi dal lekci, a tiše doufám, že mi zavolá a s úsměvem řekne: „Hej, holka ohnivá, vrať se domů!“.
Až na to, že už jsou to čtyři měsíce, co jsme se rozešli, a on ještě neudělal první krok.
Pravdou je, že bez něj nedokážu žít.
Možná bych měla poslechnout své děti a nejdřív se mu omluvit v naději, že mi odpustí mou hloupost.
Vím jen, že je pro mě velmi těžké spolknout svou pýchu a tvrdohlavost – tvrdohlavost, která mě přivedla k rozvodu.
