Drahý deníku,
Dnes jsem po rodičovské schůzce ve škole vPraze cítila, že se už dál nic nezmění. Učitelka opět jen kritizovala našeho kluka Vláďku že nedělá domácí úkoly, že se chová povadle. Co se s ním poslední dobou děje? Vypadá roztržitě, nesděluje mi vůbec nic. Myslím, že bych mohla požádat otce, aby sním promluvil, protože on je stále ten, kdo má vrodině autoritu.
Když jsem se vracela, všimla jsem si vedle silnice zaparkovaného auta mého manžela Petra. Neuvěřitelně rychle jsem přidala krok, zastavila uokraje a sledovala, jak zauta vystupuje skyticí ve vůni růží a míří knějaké neznámé dívce. Ta ho objala, převzala kytku a spolu nastoupili do vozu, který odjel. Co to mělo být? Kdo je tahle vysoká žena sčernými dlouhými vlasy a krátkou sukní? Je úplným opakem mě nízká, sblond krátkým střihnutím.
Petrovo slovo, že zůstane déle po práci kvůli novému projektu, se mi zdálo podivně přesně načasované. Škoda, že vté době jsem už po třinácti letech manželství nikdy nepocítila ani záblesk pochybnosti ojeho věrnosti. Vzpomínám, jak jsme se oženili zlásky hned po vysoké škole, jak nám rodiče Petra darovali byt vklidné čtvrti Prahy. Byli bohatí, poctiví lidé, a vnašem domově jsme vždycky našli přátelství a porozumění. Otec, kvůli zdravotním potížím, rezignoval na post vedoucího ve stavební firmě a místo něj Petr nastoupil. Zpočátku to bylo těžké, ale brzy si získal respekt podřízených a výdělek mu dovolil koupit si chalupu uŠumavy, kam jsme často jezďali ovíkendu srodinou a přáteli. Občas jsme si dovolenou užili i vItálii nebo vNěmecku.
Často jsem mu navrhovala, aby odešel ze zaměstnání a věnoval se našemu synovi, ale já nechci být jen hospodyní a chůvou. Jako kardioložka mě naplňuje pomáhat lidem, a tak jsem se rozhodla zůstat vpráci.
Teď, když jsem zjistila, že má vztah sjinou, cítím, že mi praskl srdce. Horké slzy mi tečou po tvářích, bolí mě to jako střelná ruka. Přemýšlím, co mu chybělo přece jsme spolu byli jako nejlepší přátelé, sdíleli jsme všechno, bylo nám ve vztahu dobře. Jak může najednou najít někoho jiného? Petr nikdy neukazoval zvláštní zájem ojiné ženy, a přesto
Když jsem se vrátila domů, snažila jsem se naší Vláďka vymluvit.
Mami, fakt už nechci poslouchat tvý kázání!, zakřičel.
Co to tím myslíš? Právě jsem začala! Paní učitelka je nespokojená, odpověděla jsem.
Jak chceš, tak je! Taky jako táta! Teď vidím, proč máš jinou těhotnou kamarádku, ty mi ho vůbec neukázala.
Jakou kamarádku? Co tím říkáš? zasmála jsem se, hlas se mi udusil.
Viděl jsem tati vkavárně snějakou kráskou, vůbec mě nepoznal, když jsem šel kolem.
Sedla jsem si na pohovku, skryla jsem tvář do dlaní a brečela. Vláďkova slova mě jen ještě víc rozrušila: Mami, co se děje? Neplať. Vždycky mi ale připadalo, že mé slzy ho rozrušují.
Tak jsem si taky myslel, že začal, ale přerušil jsem ho: Není to tak, že se všechno rozpadne. Miluji i otce, i tebe. Když to takhle pokračuje, může odejít.
Přes dva hodiny později se Petr vrátil domů, vypadal zamyšlený a vyčerpaný.
Petře, viděla jsem tě dnes dal jsi květiny té dívce a pak jste odjeli. Šla jsem po škole a zahlédla jsem vás, řekla jsem, snažíc se nepropuknout vplač.
Petr se zastyděl: Viděla jsi? No nevěděl jsem, jak to říct. Mám vztah snovou sekretářkou Anželou. Nechápu, jak se to stalo.
A co dál? Odejdeš nás? zeptala jsem se, hlas se mi třásl.
Nechci odejít, ale něco mě kní táhne. Jako bych byl zase patnáctiletý. Stále tě miluji, ale cítím se zmatený.
Přiznal, že když poprvé navštívil Anželu, pomáhal jí spapíry, poznal její matku, jedl sní večeři a dokonce byl pozván na čaj sbobulovým koláčem. Já já jsem se do ní zamiloval, i když je to šílené. Na naší chalupě jsme se dokonce setkali
Rozčileně jsem mu odpověděla: Jak jsi mohl na naší posteli! Petr! To jsou slova, co tě rozdrtí.
Petr slíbil, že zůstane vrodině, ale že bude dál financovat dům a auto. Řekl, že mi nechá byt a vezme si auto a chalupu. Přesto jsem ho vduši nechtěla nechat.
Příští den Petr nasbíral své věci a v noci odešel, zatímco jsme nebyli doma. Vláďka našel dopis, kde se snažil vysvětlit své rozhodnutí. Vždycky jsem věděla, že peníze nejsou nejdůležitější rodina, zdraví a láska jsou. Nemám vplánu se rozvádět první; on to musí udělat sám.
Po telefonu ze strany tchyně Olgy: Petrovi se něco stalo? Co to je za krize středního věku? Co stouto dívkou? My jsme tak zklamaní, pijeme uklidňující čaje, nic nepomáhá.
Olgo, jsem šokovaná, ale Petr je dospělý muž a pravděpodobně ví, co dělá. Vláďa je zklamaný, ale rozumí, odpověděla jsem.
O dva týdny později se Petr vrátil, ale Vláďa nebyl doma. Vypadalo, že je unavený, pod oči mu byly modré kruhy, hubnul.
Vláďa neodpovídá, je asi rozzlobený, řekla jsem. Myslíš, že ta mladá holka mu jen vytlačuje energii?
Petr tvrdil, že se cítí fyzicky i psychicky špatně, že ho přitahuje Anžela, ale zároveň ho to dusí. Navrhl, že odejde, ale nechce rozvod. Nakonec se posadil a skládal hlavu do dlaní, slzy mu stékaly po tvářích. Šel a odešel, nechal za sebou jen těžkou atmosféru.
Na pracovišti jsem si povídala sošetřovatelkou Tamarou. Řekla mi, že má sousedku babičku Lenku, která umí číst věci. Přes moje pohrdání jsem souhlasila, že bychom mohly zkusit. Vzala jsem její fotku a šla kLeně.
Lenka vypadala jako obyčejná starší žena vžupanu, na hlavě hadr. Přijala Tamaru, já jsem seděla vkřesle a četla si vtelefonu. Lenka vzala fotografii, zapálila svíčku a začala se nad ní modlit. Neodcházej, Petr, řekla tichým hlasem. Nejprve jsem se smála, ale pak jsem ucítila, že je to vážné.
Je to přetvoření, kouzlo přes jídlo, matka té dívky ho udělala, pravila Lenka. Peněží se živí, ne láskou. Musíme to zlomit.
Navrhla, abychom Petrův byt přemístili pryč, abychom odkázali kouzlo. Dala mi modlitbu, řekla, abych šla kkostelu a před ikonu Matky Boží četla. Přijala fotku a řekla, že za týden by se mělo stát něco.
Pořád jsem neobdržela Petrovu odpověď, tak jsem si vzala taxi a vyrazila na chalupu. Když jsem zaklepala na okno, otevřela mi Anžela.
Dáro? Nečekala jsem tě, řekla.
Musím mluvit sPetrem, odpověděla jsem.
Je vložnici, řekla a ukázala na pokoj. Petr ležel tváří ke zdi, nohy stažené. Přistoupila ke mně a zkusila mě provokovat.
Co se děje? Kam jdeš? zeptala se.
Vrátím se domů. Tohle si zasloužíš, řekla a odešla.
Petr vstával, třásl se. Vláďa je vproblémech, potřebuje mě, řekl a oblékal se.
Když jsem ho doprovodila ke dveřím, Anžela se rozzuřila: Už tě nechceme! Jsi jen starý a špatný!
Petr odešel, ale pak se vrátil a řekl, že to byl jen výbuch emocí. Pořídili jsme se sLenkou další pomazánku a modlili se.
Dva týdny uběhly. Šla jsem do kostela, prosila za pomoc. Lenka pokračovala vrituálech. Petr se začal cítit lépe, vrátil se krodině. Vláďa byl šťastný, když viděl, že jeho rodiče znovu souzdrují. Anžela už nevyhledávala naše cesty, odešla do neznáma.
Naučila jsem se, že i když se život zhroutí, naděje může přijít znečekaných míst ať už zkřesla vklávesnici, nebo zbytu staré babičky, která umí číst mezi řádky.
Zítra budu pokračovat vmodlitbě a doufat, že se naše rodina znovu postaví na nohy.
