„Jdi pryč z mého domu!“ – řekl jsem své tchyni, když mě opět začala urážet.

Happy News

Ahoj, poslouchej, co se mi poslední dobou přihodilo. Jdi ven z mého bytu! křičela mi tchýně, když zase začala útočit na mé city.

Všechno, co jsem v životě nejvíc bála, byl hněv té ženy, se kterou jsem už jednou byla spojena manželstvím. S tím ale měl štěstí, protože můj první manžel byl z dětského domova a neměl žádné rodiče. S Karlem to nevyšlo pět let po svatbě jsem podala rozvod, protože po ročníku studia začal pít, zadlužoval se a jeho problémy se mnou táhly. Musela jsem odložit školu na Univerzitě Karlově, najít si práci a splácet ty dluhy v tisících korun.

Když jsem se rozvedla, konečně jsem si oddechla. Už žádný stres. Dva roky jsem byla sama, léčila se, znovu se postavila na nohy. A pak jsem potkala Petra. On byl svobodný, nikdy nebyl v žádném vážnějším vztahu. Všechno šlo rychle požádal mě o ruku a já řekla ano. Šli jsme pak k jeho mamince, Věře.

U dveří jsem hned viděla, že Věra má rozhořčený výraz. Dala mi jen stručné Dobrý den a odešla do jiné místnosti. Zpočátku jsem netušila, co se děje možná něco s mým oblečením? No, byla jsem spíš nenápadná. Sedící u stolu se na mě podívala a zůstala tichá. Ten pohled mi byl nepříjemný, a když jsem se začala červenat, rozjela to.

Takže tady jsi, žádná řádná výuka? řekla s úsměvem, který spíše znechucený než přátelský. Chvíli jsem váhala, pak jsem klidně odpověděla a popřela šálek čaje.
Jo, moje studium jsem nedokončila, ale chystám se to doplnit.

Věra zamručila.
Chcete studovat, co? A až se jednou staneš manželkou, co pak? Kde budeš vychovávat děti, vařit pro manžela a čistit dům? Jsi taková princezna. Zasmála se, napila se čaje a položila šálek na stůl. Můj syn vůbec nepotřebuje takovou nevinnou dívku. Pak pokračovala: Jsi průměrná, jak po vzhledu, tak po postavě, a ještě ti chybí rozum. Ta slova mě zranily. Okamžitě jsem vstala, zamířila do koupelny a propukla v slzy. Přišla mi cizí žena, která mě uráží jen tak, a můj manžel mlčí. Rozhodli jsme se rychle odejít z toho domu.

Už jsem nechtěla tam chodit, ale Věra se stále vracela k nám domů a pokaždé se snažila nějakým způsobem urazit a ublížit mi. Šla jsem i k psycholožce, abych zjistila, co mám dělat. Po několika sezeních jsem pochopila, že Věra je typická manipulátorka a já jsem jen oběť, protože jsem jí dovolila, aby mě uráží. Když znovu začala, okamžitě jsem ji požádala, ať odejde z našeho bytu.

Už se nevidíme, a je mi to jedno. A Petr s tím nemá nic společného.

Rate article
Add a comment