Prodali jsme vám dům. Máme právo zde zůstat ještě týden,“ tvrdili bývalí majitelé. V roce 1975 jsme se odstěhovali z venkova do města. Koupili jsme si domek na okraji Prahy a čekalo nás nemalé překvapení… Na vesnici si tehdy lidé vždycky pomáhali, naši rodiče nebyli výjimkou. Proto souhlasili, když nás původní majitelé požádali, zda by mohli ještě pár týdnů v našem čerstvě koupeném domě bydlet, než si vyřídí všechny formality. Ti lidé měli obrovského a zlého psa. Chtěli jsme, aby si ho odvezli, protože nás neposlouchal. Na toho psa si pamatuji dodnes. Uběhl týden, druhý i třetí, a bývalí majitelé pořád bydleli v našem domě, spali až do oběda, skoro nikam nechodili a bylo jasné, že nemají v plánu se vystěhovat. Nejhorší ale bylo jejich chování – pořád se tvářili jako páni domu, hlavně matka původního majitele. Rodiče je opakovaně upozorňovali na dohodu, ale jejich odchod se stále odkládal. Pouštěli psa na zahradu bez dozoru. Ten nejenže kálil po celé naší zahradě, ale navíc jsme se báli vyjít ven, protože napadal každého. Rodiče je několikrát žádali, aby psa nepouštěli, ale sotva táta odešel ráno do práce a brácha se sestrou do školy, pes už běhal po zahradě. A tak právě ten pes pomohl tátovi zbavit se těchto neomalených lidí. Jednoho dne se ségra vrátila ze školy, otevřela branku a nedávala pozor na psa. To černé tele ji povalilo na zem, a jen zázrakem to neskončilo tragédií – jen roztrhaný kabát. Psa pak chytli a uvázali. A bývalí majitelé přitom vinu svedli na mou malou sestru, že prý přišla moc brzy. A večer nastal konec! Táta se vrátil z práce, ještě v kabátě vyhodil starou paní v šatech na ulici. Za ní vyběhla dcera s manželem. Všechny věci těch drzounů letěly přes plot do bláta a kaluží. Zkoušeli poštvat psa proti tátovi, ale jakmile pes viděl, co se děje, sklopil uši a schoulil se ve své boudě. Ani ho nenapadlo jít ven. Za hodinu byly všechny věci venku, vrata zamčená a pes i s majiteli stáli za plotem.

Dům jsme vám prodali. Máme ale právo tu ještě týden bydlet, prohlásili původní majitelé.

V roce 1975 jsme se z vesnice přestěhovali do Prahy. Koupili jsme malý domek na okraji města a čekalo nás velké překvapení

Na vesnici si tehdy lidé vzájemně pomáhali. Takoví byli i moji rodiče. Když je původní majitelé požádali, zda by mohli zůstat v našem novém domě ještě pár týdnů kvůli vyřizování formalit, souhlasili bez zaváhání.

Tito lidé měli obrovského a dost zlého psa. Nechtěli jsme, aby zůstal, protože na nás vůbec nedbal. I teď si ho živě vybavuji.

Uběhl týden, druhý, třetí, a původní majitelé v našem domě stále bydleli, celý den se povalovali, skoro nikam nevycházeli a zdálo se, že se stěhovat nehodlají. Jejich chování bylo nejhorší, pořád si hráli na pány domu, zvlášť matka bývalého majitele.

Rodiče jim opakovaně připomínali dohodu, ale jejich odchod se neustále odkládal.

Psa nechávali běhat po zahradě bez dozoru. Nejenže nám každý den zanechával dárky na trávníku, ale báli jsme se kvůli němu vyjít z domu. Útočil na každého, kdo vkročil na dvorek. Rodiče je prosili, aby ho nepouštěli ven, jakmile táta odešel ráno do práce a bratr se sestrou do školy, pes už pobíhal na dvoře.

A právě pes nakonec přispěl k tomu, že jsme se těch neznabohů zbavili.

Jednoho dne moje sestra Lenka přišla ze školy domů a bezmyšlenkovitě otevřela branku. Obr černý pes ji srazil na zem. Naštěstí to odnesla jen odřená kolena. Psa chytili a přivázali. Původní majitelé se ovšem zlobili na mou sestřičku, že přišla příliš brzy.

A večer nastal rozhodující okamžik! Táta se vrátil z práce, aniž by si sundal kabát, vyvedl starou paní v zástěře ven na ulici. Za ní utíkala dcera se svým mužem. Všechny jejich věci letěly přes plot do bláta a kaluží.

Snažili se poštvat psa proti tátovi, ale když pes viděl, co se děje, stáhl ocas a zalezl do kůlny, ani se hnout nechtěl. Za hodinu byli všichni věci i s psem mimo náš pozemek, brána zamčená a původní majitelé s psem zůstali za plotem.

Díky této zkušenosti jsme pochopili, že v životě je někdy třeba být rozhodný a nebát se chránit své právo, i když máte dobré srdce. Laskavost je důležitá, ale nesmí se zneužívat úcta a pravidla platí pro každého.