Brácho mi včera zavolal a žádá, jestli mu neodpisu svůj podíl na rodinném chalupě. Říkal, že se poslední tři roky staral o našeho otce, a proto si myslí, že si to zaslouží.
Jakmile jsem nastoupil na vysokou, vyklidil jsem rodičovský dům a odešel z vesnice. Po dokončení studia jsem zůstal v Brně, našel slušnou práci, oženil se a během pár let se nám narodilo dítě. Bratr se také oženil, ale zatím ještě bydlel u rodičů. Nemohl bych o něm nic špatného říct je skvělý muž a jeho žena je báječná. Spolu s rodiči žili v klidu, dokud nepořídili svoje dva děti. I když jsme už žili nezávisle a často je navštěvovali na farmě v Jihomoravském kraji, tak nám švagr (tatínkova matka) přesto daroval auto.
V létě jsme často jezdili na dovolenou k moři a pomáhali rodičům s úklidem a zahrádkou. Drahomíra, naše sousedka, byla máma vždy po ruce, vlastně všichni chtěli pomáhat. Před třemi lety nás totiž opustila máma a já už nemohl tolik pomáhat. Navíc přišel ten krutý ekonomický výkyv, musel jsem si přibrat další brigády, abych udržel náš byt v celistvosti.
Čas nám utekl a nedostával se nám ani do města. Za měsíc zpátky nás zasáhl otcov smrt. S bráchou jsme pomáhali organizovat pohřeb a náklady jsme si rozdělovali po rovných částech.
Teď se mi ten bratr zase ozval a žádá, jestli mu nepošlu svůj podíl na chalupu. Argumentuje jen tím, že se tři roky staral o otce. Bylo to fakt překvapení otec měl penzi, ze které i vnoučata dostávala drobné peníze. Co by takový starý chlap potřeboval z takového pozemku? Navíc na farmě se fakt těžko něco rychle prodává.
On to bere jako samozřejmost a vůbec nechápe, co tím péče myslí. Já tomu také moc nerozumím. Rodiče nikdy neřekli, že chalupu mají dát jen jemu; nechci tím rozbít vztah, ale taky nevidím důvod vzdát se něčeho, co jsem si poletěl. Mám ještě úvěr, který musím splácet, a naše dítě by mohlo dostat něco od prarodičů.
Teď nevíme, co dál. Bráchovi jsem neřekl jasnou odpověď, jen jsem řekl, že si musím promluvit s manželkou. Co si myslíš, jak to vyřešit, aby se nám rodina nerozpadla?
