Ty už jdeš zase za ní?
Tereza upírala na muže pohled jako laser. Petr si právě zavazoval tkaničky u bot a ani se neotočil.
Za dětmi, Terko. Za dětmi, ne za ní, zabručel Petr. Kolikrát ti to mám ještě opakovat?
Tereza mlčela. Rty měla sevřené do tenké čáry. Tolik toho chtěla říct, ale slova uvízla někde v krku, jako by je někdo škrtil.
Před svatbou ti to nevadilo, pokračoval Petr, zatímco si bral bundu z věšáku. Vědělas, že mám děti. Říkal jsem ti to hned na začátku. Tvrdila jsi, že to chápeš. A teď? Hádky? Výslechy?
Tereza zatnula zuby ještě víc. Petr hodil bundu přes rameno a bez dalšího čekání vyšel ze dveří. Kliknutí zámku bylo poslední kapkou. Zůstala sama.
Trvalo několik vteřin, než se Tereza vůbec pohnula. Nohy měla těžké jako z olova. Dopadla na gauč v obýváku. Zapnula nějakou hloupou televizní show. Jen nějaký šum, aby přehlušila myšlenky.
S Petrem byli spolu tři roky. Dva z nich manželé. Ano, věděla to od začátku rozvod, dvě děti, kluk a holka. Petr jí to řekl na třetí rande. Tehdy se Tereza usmála. Řekla, že to nevadí. Že chápe. Že děti nejsou překážka.
Teď jí tyhle věty připadaly naivní. Hloupé.
Tereza si zakryla oči dlaní a zhluboka se nadechla. Zadržovat slzy bylo čím dál těžší. Hruď se jí svírala, jako by na ni někdo položil betonovou desku.
Časem to bylo k nevydržení. Dvakrát týdně. Pravidelně v úterý a v sobotu. Petr odcházel do bývalého bytu. Oficiálně za dětmi. Ale vždycky tam zůstal na večeři. Trávil čas s bývalou ženou. S Evou.
Tereza věděla, že je to absurdní. Důvěřovala mu. Nebo se alespoň snažila si to namluvit. Ale uvnitř jí něco šeptalo, že tohle nedopadne dobře. Nějaký špatný předtucha, kterého se nedokázala zbavit.
Když Petr odešel, Tereza zůstala v bytě sama. Utápěla se v sebelítosti. Vyčítala si, že neumí říct, co ji trápí. Že podlehne jeho slibům. Že mlčí, když by měla křičet.
Vzala telefon a rychle napsala kamarádce: *Je zase u ní.*
Telefon zazvonil volala Jana.
Ahoj, řekla Tereza a snažila se, aby jí hlas netřásl.
Terko, co to děláš? Jana nechodila kolem horké kaše. Jak dlouho to ještě budeš trpět? Podvádí tě. To je přece jasný.
Ne, Jani, ty to nechápeš začala Tereza, ale kamarádka ji přerušila.
Chápu úplně dobře. Chodí k bývalé dvakrát týdně, zůstává tam do noci. A ty mi budeš tvrdit, že tam jen skládají puzzle s dětmi?
Tereza si přejela rukou po obličeji. Věděla, že Jana má pravdu. Ale přiznat to nahlas znamenalo uznat, že její manželství je fraška.
Říká, že mezi nimi nic není, zašeptala Tereza. Že tam chodí jen kvůli dětem.
Bože, ty jsi tak naivní, vzdychla Jana. Terezo, proboha, otevři oči. Normální chlapi netráví půl večera u bývek. Normální chlapi si děti vyzvednou, jdou s nimi ven a pak je vrátí zpátky. Tvůj muž sedí v její kuchyni, jí její svíčkovou a pravděpodobně jí drží za ruku, když to děti nevidí.
Jani, dost, sevřela Tereza telefon pevněji.
Dost? Jana zavrtěla hlavou. Dobře. Ale pamatuj si moje slova. Ještě si s ním užiješ. A až se to stane, neříkej, že jsem tě nevarovala.
Rozhovor skončil. Tereza zírala do stropu. V televizi se nějaký herec hlasitě smál. Ale jí to bylo jedno.
Petr se vrátil kolem půlnoci. Tereza slyšela, jak se v předsíni svléká. Jak jde do koupelny. Pak si lehl vedle ní a ona ucítila cizí parfém. Sladký, přehnaně výrazný.
Tereza se neptala, proč se zdržel. Neměla sílu. Ale Petr promluvil sám, zatímco se uveleboval v posteli.
Promiň, že jsem pozdě. Holce jsme museli dodělat výrobek do školky. Tak jsem jí pomohl, zamumlal Petr už se zavřenýma očima. Vyrobila krávu ze šišek. Bylo to docela legrační.
Tereza v temnotě přikývla, i když to Petr neviděl.
Tak to šlo další měsíce. Úterý. Sobota. Odchod. Návrat. Pach cizích parfémů. Výmluvy.
A pak se Petr změnil. Byl podrážděný, uzavřený. Celé večery zíral do telefonu s přísným výrazem. Tereza se ptala, co se děje. Ale on jen mávl rukou. Zamumlal něco neurčitého a odešel.
Za pár týdnů jí oznámil novinku:
Poslyš, v pátek jdeme na dvojité rande.
Tereza se otočila s překvapeným výrazem.
S kým?
S Evou a jejím novým přítelem.
Tereze jako by spadl kámen ze srdce. Takže Eva má někoho jiného? Takže Petr s bývalou nebyl? Nelhal? Všechny její obavy byly zbytečné?
Rozesmála se, otočila se k muži a objala ho kolem krku.
Jasně, půjdeme.
Pátek přišel rychle. Tereza si dokonce koupila nové šaty. Světle modré, přiléhavé. Chtěla vypadat dobře. Chtěla Evě ukázat, že si Petra zaslouží. Že je ta správná volba.
Dorazili do kavárny na druhém konci Prahy. Příjemné místo s dřevěnými stoly a tlumeným osvětlením. Eva už tam seděla s mužem kolem čtyřicítky vysokým, sportovním, s příjemným úsměvem.
Ahoj, pozdravila Eva a vstala. Tohle je Tomáš.
Vypadala skvěle štíhlá, upravená, krásná žena.
Tomáš kývl a podal Petrovu ruku. Pak se všichni posadili.
Tereza měla dobrý pocit. Večer měl být klidný. Poznají se, pokecají a rozejdou se domů.
Ale dvojité rande bylo katastrofa.
Celý
