Jedna máma s dcerou se sama na výlet vůbec neodváží, dvě ženy a žádný společný jazyk odmávala rukou máma mého snoubence. S vámi dvěma to už není tak děsivé. Budeme vedle, kdyby něco bylo.
Jitka ještě netušila, jak moc vedle budou.
To je škaredé povzdechla si Jitka.
Plány na odpočinek s Petrem, Věrou a Karlem si začali lámat už před šesti měsíci. Bratr mého budoucího manžela a jeho žena byla tou ideální společností, se kterou se nevadí ani do baru, ani na dovolenou, ani na jakýkoliv výlet všichni měli stejné představy o tom, co je perfektní odpočinek.
Dvakrát za poslední rok vyrazili spolu na dovolenou a obě jízdy skončily spokojeně. A teď
Obviňovat budoucí snachu, že se náhle zhoršila, by Jitka ani nezkoušela. Ale má právo být zklamaná, že se vše zhroutilo, že?
Co teď? Budete muset bloudit po troskách starých věků sami povzdechl Karel.
Bratr Petra také lítal nad tím, že se plány rozpadly, ale samozřejmě neodjel by s nemocnou manželkou jen tak na párty svědomí mu nedovolilo. Navíc by od něj nikdo nic takového fakticky nevyžadoval. Škoda jen peněz za zájezdy vrátit celou částku už není možné. A celkově jsou plány zklamáním.
Jednoho večera zavítala do našeho bytu Petrův a Karlův matka, Alžběta Novotná. Návštěvy nebyly nic neobvyklého, protože Petr s matkou byl velmi blízko. Alžběta byla v podstatě slušná žena, i když, jako každá tradiční tchýně, občas chtěla Jitce něco vysvětlit což se dalo čekat, protože všechny tchýně jsou takové.
Z recenzí ostatních žen se dalo usoudit, že Jitka dostala lehčí verzi. Alžběta totiž chodila k nám zhruba čtyřikrát týdně, ale jen jednou za dva týdny se jí zastavila touha naučit budoucí snachu, jak se vede domácnost. Některé rady se Jitce opravdu hodily, takže ji neviděla jako zlá matka.
Když tedy navrhla, že společně vyrazí na dovolenou, Jitka byla celkem otevřená. Alžběta měla v úmyslu vzít s sebou mladší dceru Kláru, odkoupit zájezdy u druhého syna a jeho manželky, a pak odjet s nejstarším synem a jeho budoucí manželkou do Thajska, aby si zahřála staré kosti a zároveň nasbírala nové zážitky.
Jedna máma s dcerou se sama na výlet vůbec neodváží, dvě ženy a žádný společný jazyk odmávala rukou tchýně. S vámi dvěma to už není tak děsivé. Budeme vedle, kdyby něco bylo.
Jitka ještě netušila, jak moc vedle budou. Kdyby to věděla, určitě by se do takové společnosti nechtěla pouštět. Na druhou stranu, dobře, že už před svatbou poznala pravé tváře budoucích příbuzných, místo aby se později musela potýkat s byrokratickým papírováním. Dalo by se říct, že se vyhnula menší nepříjemnosti.
Po souhlasu s odpoledním výletem slyšela od kamarádek pochybnosti, jestli není bláznivá, že pojede s tchýní. Kdo přece letí s tchýní, i když jen s budoucí, na dovolenou? říkaly. Bála se, že bude muset postavit budoucí snachu jako hlavní hvězdu, zatímco se bude snažit udržet syna v roli tanečníka. A co se týče Jitčina dcery Klára už je dospělá devatenáctiletá, nepotřebuje žádné animátory z řad příbuzných. V běžném životě si s Jitkou ani moc nepovídají jen si navzájem podají sůl nebo cukr při obědě. Není tedy pravděpodobné, že by se Klára na dovolené stala nenucenou společnicí.
Alžběta bude samozřejmě součástí skupiny, ale nemyslím si, že to povede k velkým problémům. I kdyby se vyskytly menší potíže, to jsou jen dva týdny, co se dají přečkat. Když by se skutečně něco rozpadlo, vždy se najde slušná výmluva, proč už s tchýní nechtít jet.
První signál zazněl už v letadle. Klára si zvolila místo u okna, proti tomu nikdo neměl výhradu. Jitka často jezdí na služební cesty, takže okno pro ni není žádnou atrakcí. Petr ani nechtěl hledět ven raději se pustil do palubní filmové knihovny. Jitka sama raději seděla u uličky, aby mohla rychle vstát, když bude potřeba.
Do uličky se posadila Alžběta, nervózní a při první turbulenci sotva zadržovala slzy. Jitka jí neodmítnula výměnu místa, aby se tchýně cítila pohodlněji. Když turbulence odezní, nikdo se nehnal k Alžbětě místo vrátit. Naopak Alžběta s předstíraným zájmem sledovala film na Petrovi a nakonec usnula, položením hlavy na jeho rameno.
Neměj výčitky, mumlal jsem si pod nos. Kdyby sis to všechno pořádně promyslela, asi bys nechtěla měnit místa. Kdo by chtěl budit spícího člověka?
Vnitřní hlas mi šeptal, že když se po podávání jídla po uličce roztočí, spící člověk by se probudil až pozdě. Alžběta mohla změnit místa i s Klárou, protože ta už dlouho nezajímá výhled z okna a raději sleduje film jako Petr. Při pohledu na tuto rodinnou idylu jsem cítil stále rostoucí podráždění, které jen zesílilo na letišti.
Petr se vůbec na mě neohlédl, nejprve pomáhal matce s batohem, pak hledal automat na vodu. Měl jsem pocit, že jsem na této cestě jen náhodná přítomnost, jakoby neviditelná postava, kterou si může člověk klidně zapomenout.
Miláčku, co si tak stěžuješ? Nikdo tě nedělá zbytečnou, nehledej záminky. řekla jsem si. Taky to je poprvé, co máma letí do cizí země, a už víš, jak se chová k letům…
Co tě to přimělo, že tvoje máma letí s námi? přemýšlela jsem, ale nedala jsem to najevo. Vnitřní hlas, který mi celou dobu připomínal, že jsem zdravá mladá žena a nemám se neustále podřizovat starším, se ozval znovu. Mamka mého snoubence prožila stres a zasloužila si soucit, což Petr projevil tím, že jí pomáhal s kufry a ptal se, jestli nepotřebuje pomoc.
Nic špatného se mi nestalo, když pomáhal kamarádovi, ale co se stalo v letadle a na letišti, bylo jen úvodem k dalším potížím. Už následující večer se matka mého snoubence slavnostně, téměř s fanfárou, nastěhovala do našeho pokoje
