Všechno sbalil a s klidem odešel, doplnila manželka včera.
Nemám zájem o tvoje záležitosti, Vítko. Už je to jasné. Sbírej své věci a rozběž se všemi směry, ať už k bývalé, nebo k současné.
Co tím myslíš rozběž se? A co Karel?
Vzpomněl sis na Karla? To jsem tě fakt překvapila Měla bys na něj myslet dříve. Když jsi místo práce nebo pomoci se mnou a dítětem pobíhal po domě, a ne teď jen vzpomínáš na Karla.
Ahoj, Lenko, proč jsi tak smutná? otevřel bratr dveře do rodičovského domu Lenky.
Sergio se včera po dovolené vrátil, a už podle dětského křiku z hlubin bytu se zdálo, že udělal pořádný neplechu v dobrém slova smyslu.
Ahoj tetičko Leno! vyběhla z chodby Sergiova dcera Oksana, chtěla zjistit, kdo přišel.
Křik mezitím nepřestal.
Ahoj, Oksanko. Co tam u vás křičí?
To je Pavlík s Mišou, hrají si s hračkami. Jako malé, povzdechla si pětiletá dívka a složila ruce na prsou. Přinesla jsi něco dobrého?
Přinesla, ale babička ti to pak předá. Nejdřív polévku, pak bonbóny, pamatuješ pravidlo.
Pamatuju, pamatuju, s vámi zapomenu, Oksanka znovu povzdechla a vrátila se do pokoje.
Křik se utišil, což znamenalo, že mladší bratři dívky, dvojčata Pavlík a Miša, už se dohodli, s čím a jak budou hrát, aniž by se při tom navzájem roztrhali.
Co se stalo? zeptal se Sergej, který celý čas mlčky sledoval rozhovor nevlastní dcery a sestry, a opět připomněl svou otázku.
Ani nevím, povzdechla si Lenka, položila tašku na stůl a začala se svlékat. Mám pocit, že mi Vít podvádí. On říká, že mám paranoidní myšlenky a že bych se měla léčit. Jenže
Poďme do kuchyně, pověz mi, co se děje.
Lenka přikývla, souhlasila a po převléknutí vešla do malé místnosti. Sergej okamžitě zapnul konvici a jeho mladší sestra se posadila ke stolu a začala vyprávět.
O tom vlastně moc co říct nebylo. S manželem Viktorem se potkali před pěti lety.
V předchozím manželství mu nevyšlo mít děti, po čemž se s Valentýnkou rozešli, jak se říká, zůstali přáteli.
A tahle přátelská vazba Lenku čím dál víc tížila.
On s ní před spaním pořád posílá zprávy, chápeš? Ležím vedle, kluk spí v pokoji vedle, a on sedí a chatí s ní.
Když ho potkala, hned běžel k ní pozdravit.
A poslední dobou se neustále zdržuje v práci. Stěžuju si, že s dítětem je těžké být sama, a potřebovala bych další ruce, a on jen mrkne a mumlá o svých zprávách.
A ještě k tomu mě posledně začne kritizovat, že je mi těžko, když je dítě celý den ve školce a já doma sedím.
Počkej, jak to doma, když i ty pracuješ, jen z domova?
Vysvětli mu to. My práce z domova se chápe tak, že nic neděláš, jen sedíš a za to dostáváš peníze.
Že kvůli těm penězům makáš osm hodin, jenže neřítíš čas na dojíždění, nikoho to nezajímá povzdechla si Lenka.
Zkoušela jsi ho sledovat? Vložit se do telefonu a přečíst, s kým si píše, ať už s bývalou nebo s někým jiným.
Cože! zachvěla se Lenka. To už je přeci nepřijatelné, a vůbec
Co když jsem si to jen sama vymyslela, rozumíš, jak to bude vypadat?
No, to je jedno. Víš, jak vypadá konverzace s bývalým, když mezi vámi není nic? ozval se za zády hlas Julie.
Sergejova žena evidentně slyšela většinu Lenčiných stížností, protože hned poté položila před ni na stůl telefon s otevřeným chatem.
Co to je?
Chat s Oksaniným otcem, Vladimírem. Přečti si to.
Tady není co číst. Za měsíc tři zprávy, všechno o tom, kdy a kde Oksanu vyzvedne, co jí koupí a kdy přiveze domů.
To není pravda, tady je i přání k mateřskému dni. A moje přání k jeho narozeninám ve stejném formátu, naštvaně prohlásila Julie. Všimni si, že i my s Vladimírem jsme se rozvedli v dobrém duchu.
Navíc máme společnou dceru, při jejímž výchově se plně podílí, ne jen platí výživné.
Kdybych před spaním místo rozhovoru s Vladimírem psala s ním, už bych měla papíry o rozvodu, aniž bych mohla obvinit jeho komunikaci na paranoiu.
A máš pravdu sledovat bys ho měla.
Co když se ukáže, že tam nic není? Jak budu vypadat, představ si?
A hlavně co když to rozbije naše manželství a já zůstanu jen se svou paranoií
Ach jo, zase to rozjíždí, povzdechl si Sergej a přitiskl ruku k obličeji.
Mám nápad, po chvilce přemýšlení řekla Julie.
Jaký?
Váš manžel se schovává za pracovní povinnosti, ať jdeš k jeho šéfovi zjistit, jak dlouho to ještě potrvá.
Ne jako obvinění, ale spíše jako prosba o pochopení: manžela skoro nevidím kvůli přesčasům, musel jsem vzít Karla k lékaři, protože jsem neměla koho, k zubaři se nemůžu objednat, protože po práci zmizí
A podívej se na jeho reakci. Jestli opravdu jeho práce sahá až k nebi, možná tě nechá občas domů dřív, bude tě litovat.
A pokud žádná práce není objeví se jiný scénář.
Lenka uznala radu užitečnou, a tak se rozhodla ji využít. Navíc šéfa Vítova znala osobně a často ho viděla ve městě.
Přiblížit se a zahájit rozhovor nebyla velká překážka. Šéf se jí dokonce zeptal, jak se má, na což Lenka odpověděla vtipnou větou, která rozhovor nasměrovala.
To nic, Věra Michalová. Manžela držíte do pozdních hodin, takže nemám osobní ani společenský život sedím celý večer přivázaná k Petrovi.
A když přinese něco z mateřské školky nebo mi bude potřeba nemocenská vůbec se nedostanu ven.
Kdo ho drží do pozdních hodin? Věra Michalová se upřímně divila. Vít mi naopak odchází už ve čtyři, říká, že potřebuje pomoct s dcerou, vyzvednout ji ze školky a občas jít na nemocenskou, aby podpořil ženu.
Nechci mu bránit v práci, ale co to má znamenat? Lže mi přímo do obličeje? Zavolej mu, Lenko, pokud to není moc.
Lenka zavolala manželovi a obyčejným hlasem se zeptala, v kolik přijde domů.
Můžeš si vzít den volna dřív? Aspoň vyvézt Karla do parku, zatímco budu uklízet.
Lenko, teď nemám čas na park. Mám důležitý projekt, Seka mě zatěžuje tak, že jsem jako vlk v lovu.
Zkusil jsem s ním lidsky mluvit, manžel, dítě, ale on se o mé problémy vůbec nezajímá.
Dokonce mi vyhrožoval výpovědí, pokud přestanu požadovat zvláštní zacházení.
Vyhrožoval jsi mi výpovědí? neudržel se Seka. Mně jsou tvoje starosti jedno. Zítra tě dostanu
A co ti udělám, slíbila Lenka manželovi.
Telefon položili. Viktor v noci nešel domů, objevil se až následující ráno.
Víš, máme tu jeden problém
Nemám zájem o tvoje starosti, Vítko. Už je to jasné. Sbírej své věci a rozběž se všemi směry, ať už k bývalé, nebo k současné.
Co tím myslíš rozběž se? A co Karel?
Přemýšlel jsi o Karlovi? To jsem tě fakt překvapila Měla bys na něj myslet dříve. Když jsi místo práce nebo pomoci se mnou a dítětem pobíhal po domě, a ne teď jen vzpomínáš na Karla.
Ale já
Všechno sbral a šel s klidem, doplnila Lenka.
Po obědě jí zavolala tchyně. Ne kvůli usmíření s druhou manželkou, ale jen aby ji potěšila zprávou o těhotenství první. Valentýny, se kterou se Viktor kdysi rozešel přáteli a s níž zůstala taková úzká přátelská vazba, že nakonec přišla těhotenství, jehož nedostatek tehdy rozbil jejich manželství.
A víš co? Jsem ráda, že to tak dopadlo. Valu jsem vždy měla ráda, a ty a tvůj neovladatelný syn dále Lenka neposlouchala, zavěsila sluchátko.
V podstatě se jí najednou stalo, že už jí nezáleží ani na manželovi, ani na jeho bývalébudoucí manželce a na všem, co se mezi nimi děje.
Jenom ona a její syn měli pro ni smysl, ostatní byli jen stránkami, které je třeba otočit a zapomenout, jako by nikdy neexistovaly.
Jen ty stránky se odmítly otočit a připomněly se o tři roky později, když už Karel šel do školy.
