17.března 2025
Dneska jsem opět prožil ten nevyhnutelný souboj mezi mou manželkou Šárkou a její matkou, Zdeňkou Petrovnou. Ráno, když jsem přicházel domů z práce v Praze, našel jsem kuchyň v naprostém chaosu talíře se hromadily v dřezu, na stole ležela polovina rozsekanej mrkve a robotický vysavač RoboČistič stařil prázdně v rohu. Zdeňka už byla na dveřích, jako by přišla o dvě hodiny dříve, jen aby pomohla.
Šárko, drahá, co to tu máš za zeleninu? To nejsou kostičky, ale kameny! Jak můžeš takhle podávat salát? vyhrkla Zdeňka, zatímco Šárka spěchala dopírat oblíbený český salát s bramborami a majonézou.
Šárka sevřela rukojeť nože tak silně, že se jí bledly prsty. Do příchodu hostů zbývalo ještě půl hodiny, a matka mé ženy už jen otáčela plechovky s kořením, poskakovala po kuchyni a komentovala každý můj tah.
Petrovná, to je jen salát. Všechno se smíchá. Tomáš má rád, když se zelenina cítí, ne když se rozpadne na kaši, snažila se Šárka zachovat klid.
Co ty o Tomášovi víš! Vychovala jsem ho, krmila ho třicet let. Vždy chtěl, aby všechno bylo drobné a pěkně naříznuté. A teď mu řekneš, že je špinavý, když přinese své košile? To je hanba, Šárko. Manželka má hlídat, aby muž chodil jako po jehlicích, nabručela Zdeňka a přitiskla k hrudi masivní brosu s jantarovým kamínkem.
Pracuju až do sedmé večer, a Tomáš přichází v šest. On má také ruce, a žeť na kuchyňský stůl, odseknula Šárka, položila nůž a vydechla.
Ruce! Muži mají jiné úkoly jsou živitelé. Pohodlí, čistota a útulnost jsou povinností ženy. Když to nezvládneš, měl bys raději skakat do řeky nebo vstávat dřív. Když já bývala, vstávala jsem v pět ráno, abych manželovi upekla čerstvé palačinky před směnou. A ty? Pořádně používáš polotovary? křičela Zdeňka, zatímco si přetahovala náhrdelník s medailonem.
Každý den vařím, oponovala Šárka. Teď musím vytáhnout maso z trouby.
Oběd proběhl v napjaté atmosféře. Tomáš seděl, přikucán k talíři, a snažil se předstírat, že si všimne jen jídla. Když Zdeňka okusila mé marinované vepřové, zamrkala:
Jídlo je sice jedlé, ale maso je tvrdé, suché. Sůl ti chybí. Tomáši, chceš sůl? ptala se.
Všechno v pořádku, mami, chutná, zamumlal Tomáš s ústy plnými šťávy.
Chutné? Však tohle je největší lžička, co jsem kdy jedla. A podlahy? zamířila Zdeňka k laminátu. Kroky jsou šedivé, robot ti přejíždí, ale čistota se nedostane rukou a hadrem. Ty se ke svému domovu chováš chladně, jako bys byl v úřadě. Jsi špatná hospodyňka, a to říkám otevřeně. Kdo ti řekne pravdu, kromě tvé vlastní matky?
Šárka pomalu položila vidličku, uvědomila si, že po pěti letech manželství se snažila být dokonalá pracovala jako hlavní účetní, splácela hypotéku po boku mě, a večer se měnila v druhou směnu u plotny. Všechno to dělala, aby získala alespoň jedno slovo chvály, a přitom slyšela jen špatná hospodyňka.
Takže jsem špatná hospodyňka? zeptala se tiše.
Nelekej se, drahoušku, odvrátila Zdeňka, nabírala suché kousky masa. Existují tradiční ženy a jsou i moderní, kariéristky. Tvoje police jsou zaprášené, už jsem to viděla minule. To bolí oči.
Rozumím, přikývla Šárka s podivnou, klidnou úsměvem. Děkuji za pravdu.
Když se Zdeňka konečně odešla s krabicí koláčů, Tomáš se zhroutil na gauč před TV.
No, jaký to byl den, zívl. Šárko, přines mi čaj, ať to snad dopadne.
Ne, odpověděla Šárka, stojící u okna a hledící na noční Praha.
Co? Žádný koláč? Mamka to všechno snědla?
Čaj nepřinesu, řekla chladně.
Tomáš byl překvapený. Nehážeš se na maminku? To je jen stará žena, co si stěžuje. Neber to k srdci.
Ne, nehořím. Udělala jsem si závěr. Maminka řekla, že jsem špatná hospodyňka, že dělám vše bez duše, že suším maso, že nevidím prach. Rozhodla jsem se: nebudu tě dál trápit a ani sebe. Když nemůžu vést domácnost tak, jak se očekává, přestanu se snažit.
Tomáš se jen zasmál a řekl: Dobře, máš pravdu, ale nechci to takhle.
Večer jsem se vracel domů se zamyšlením. V pondělí ráno jsem se probudil v tichu, kde obvykle čichl čerstvou kávu a slyšel cvrlikání smažených vajec. Dnes byl stůl prázdný, sporák studený. Šárka už seděla před zrcadlem, dělala makeup.
A snídaně? zeptal se.
V lednici jsou vejce a šunka. Chléb v pekárně, odpověděla klidně, zatímco si malovala řasy.
Ale vždy jsi vařila. Jsem pozdě!
Já také. A protože jsem špatná hospodyňka, možná rozbiju vajíčko, možná spálím kávu. Lepší bude, když si to uděláš sám. řekla a odešla.
Já šel do kuchyně, rozlil kávu, opálil si dno pánve a nakonec šel do práce hladový a rozzlobený.
Večer se vrátil jsem k prázdnému bytě, Šárka ležela na gauči s rouškou a listovala časopisem.
Co k večeři? zeptal se, seříznutý o vlastní tenisky.
Už jsem si objednala poke, už jsem ho snědla. Můžeš si dát mražené knedlíky, pokud chceš. Byl bych rád, kdybych měl polévku a boršč, odpověděla.
Knedlíky? celý den jsem pracoval! Chci pořádnou domácí večeři!
Boršč je složitý, možná ho zkazím. Maminka řekla, že vařím bez duše. Knedlíky jsou snadné. řekla, zatímco si odkládala roušku.
Nakonec jsem musel uvařit knedlíky, pak umýt hrnec, protože Šárka řekla: Myji špatně, zůstávají skvrny, myj raději sám, důkladně.
Týden uběhl, a byt pomalu ztrácel svůj lesk. Pyl, který Šárka otírávala každé dva dny, se nyní vznášel ve slunečních paprscích. V dřezu se hromadily hromady nádobí, já myl jen to, co jsem okamžitě potřeboval, a Šárka čistila jen talíř, který použila, a schovávala ho do svého šuplíku.
V sobotu ráno zazvonila zvonek. Zdeňka přišla neohlášeně, jako kdyby měla týdenní inspekci.
Otevřete, milí! Přinesla jsem palačinky, abyste nehladovali, řekla, vstoupila do haly a zahlédla horu bot u vstupu. Pak se podívala na televizi, kde byl nápis Umyjte mě, a na stole ležely suché čajové sáčky a krabice od pizzy.
Bože můj! Co se tu stalo? Jste nemocní? Máte stádo? zakřičela.
Šárka vyšla ze spánku v hedvábném županu, s knihou v ruce.
Dobrý den, Zdeňko. Co tím myslíte stádem? To je jen obyčejný byt, bez profesionální úklidové služby.
Jaká úklidová služba? To je nečistota! Tomáši, jak to tady žiješ? zeptala se.
Tomáš vyšel z kuchyně s tvrdou sušenou sušenkou v ruce, v košili skvrna.
Mami, takhle to žijeme, mumlal.
Šárko! Vezmi hadr! To je ostuda! Začnu hned generální úklid a ty mi pomůžeš! Jak se odvážíš držet manžela v špíně? křičela.
Šárka jen posadila do křesla, přikročila nohou na nohu a otevřela knihu.
Ne, Zdeňko. Nepřijmu se k práci, kterou neumím. Říkala jsi, že jsem špatná hospodyňka, že to dělám špatně, že nemám talent. Přijala jsem kritiku a rozhodla se soustředit na to, co dělám dobře práci a odpočinek.
Zdeňka se zachvěla a nakonec vyběhla s hadrem do boje. Následující tři hodiny se byt otřásal: mýla, drtila, vysávala, a stále komentovala každé místo.
Mezitím jsem si jen pil kávu pro sebe a sledoval, jak se moje manželka neúčastní. Pokoušel se pomoci, ale Zdeňka ho odháněla: Nechoď! Jdi radši jíst, přinesl jsem ti kotletu.
K večeru byl byt lesklý. Zdeňka, zapocená a červená, si sedla na gauč a řekla: Mám vysoký tlak. Podala jsem jí sklenici vody a tabletku.
Děkuji, Zdeňko. Jste skutečně mistryní úklidu. Já bych to nezvládl.
Zdeňka na mě pohlédla se zlobou, ale už neměla sílu k hádkám. Nemusíte mi říkat, že se mám rozvést. Nechci, aby to tak dopadlo.
Já jsem stál u okna, sytý (maminy kotlety), čistý byt, ale s nevolností v břiše. Věděl jsem, že pokud se Šárka nedokáže změnit, další týden bude opět peklo. A Zdeňka už v tomto věku nebude každou sobotu přicházet čistit.
Mami, pojďte domů, zařídím vám taxík. zeptala se Zdeňka.
Vyháníš mě? zeptal se Tomáš, slzami v očích. Ne, jen potřebujete odpočinek.
Když se Zdeňka odešla, v bytě zavládla tichá, čistá ticho.
Později jsem šel ke Šárce, která připravovala svůj vlastní salát.
Šárko, začal jsem váhavě.
Mám?
Myslím, že jsem se poučil. Taky… mamka.
Co jsi se poučil? zeptala se, meč v ruce.
Že nemůžeš žít v chlévě a čekat, až stará maminka vše uklidí, zatímco sleduješ televizi. To není lekce.
Ne, lektorem je, že bez tebe mi to není dobře. Zvykl jsem si na čistotu a dobré jídlo, ale necenil jsem to, co děláš.
Nebude to samovolně. odpověděla. Je to část mého života, kterou odřezávám od spánku, koníčků a odpočinku. A když slyším, že jsem ‘bezručná’, nechci nic dělat.
Promluvím si s maminkou, řekl jsem rozhodně. Řeknu jí, aby už nepřipomínala tvou kuchyni ani úklid. Jinak už ji nebudeme zvát.
Slyším slova, ale potřebuji činy. řekla.
Budu pomáhat. Rozdělíme úkoly já se postarám o vysávání, odnášení odpadků, a večer umyji nádobí.
Šárka přikývla: Příliš? Každý večer?
Ano. A ráno připravím snídani, abys měla čas na sebe.
Dobře, zkusíme měsíc. Když poruším dohodu, vrátím se do odstoupení. A věř mi, další návštěva maminky nebude mít sílu na záda.
Dohodnuto.
Následující týden mi otevřel oči: robotický vysavač nejezdí sám musím ho vyčistit, nádobí se rozmnožuje jako králíci a ponožky nevyhazovat na roh, ale házet do koše.
Ve středu Zdeňka volala: Jak to jde? Nebyl jste zasypaný špínou? Mám přijet v sobotu, uvařit boršč?
Ne, mami, zvládáme to sami. Boršč už máme, Šárka ho uvařila, je výborný.
Vypadá to, že se vám daří. řekla. Jen říkejte, že je dobrý, ať se neukrádne.
Rozzlobeně jsem řekl: Říkal jsem, že je dobrý. Šárka je skvělá hospodyňka. A pokud znovu řekneš něco špatného, budeme naštvaní. Miluji svou ženu a nechci, aby ji uráželi.
Po dvou týdnech Zdeňka přišla tiše, posadila se ke stolu a Šárka podala pečené kuře s bramborami. Zdeňka si vzala kousek, polkla a pakA tak jsem pochopil, že pravá hodnota domova spočívá v respektu a společném úsilí.
