Kam to jdete? My jsme vám přišly na návštěvu!
Nesnáším tvoji sestru! vyjekla Jana a zkřivila obličej. Ta mě vytáčí jako nic na světě!
Nejsi jediná, přisvědčil její manžel Petr a poklepal jí povzbudivě na rameno. Pořád se do všeho motá a myslí si, že je nejchytřejší. Měla bys vidět ten její samolibý výraz, když se jí povede mě zesměšnit, bručela Jana mezi zuby. Jednou mi vytýká výchovu dětí, podruhé, že můj make-up vypadá jako z devadesátek.
Vždycky byla taková, pokrčil Petr rameny. Bohužel, může za to máma, která jí všechno dovolila a rozmazlila ji k nepříčetnosti.
Díky bohu, že bydlíme sto kilometrů od tvé rodiny, povzdechla si Jana a oči jí zalétly k nebi.
Petrova matka, Věra, a jeho sestra, Zuzana, bydlely v Praze, zatímco Petr s Janou žili v malé vesnici kousek od Kolína. Obě ženy byly vdovy a sdílely společný byt, takže pokaždé, když Petr s Janou přijeli za Věrou, museli zákonitě potkat i Zuzanu.
Petrova sestra svou švagrovou nesnášela, a proto byly hádky nevyhnutelné. Zpočátku Jana skřípala zuby mlčky, ale když viděla, jak Věra začíná přejímat Zuzaniny narážky, rozhodla se konečně reagovat. Každá návštěva skončila skandálem, a tak se pár raději přestal stýkat.
Věra si toho brzy všimla a začala synovi volat s výčitkami.
Proč už nejezdíte? Už čtrnáct dní jsme vás neviděly. Copak tě nenapadlo, že se tvoje máma a sestra po tobě nudí?
Máme spoustu práce, nemáme čas, odbyl ji Petr, aniž by chtěl zabíhat do detailů.
A co je tak důležitého? podezíravě se zeptala Věra. Tvoje žena ti to zakazuje? Minule odešla s tak kyselým výrazem, jako by snědla pytel citronů.
Řekl jsem ti, řešíme spoustu věcí, odsekl Petr a rychle zavěsil.
Jenže za hodinu mu Věra volala znovu, tentokrát s oznámením, že s Zuzanou míří do vesnice.
Proč? podivil se Petr.
Inu, jedeme za starou kamarádkou a cestou se zastavíme u vás, když vy k nám nechodíte, vysvětlila Věra sebejistě.
Petr zbledl. Nevyhýbal se rodině proto, aby mu vtrhli do domu!
Asi nebudeme doma, řekl v naději, že je odradí.
Kam jedete? rozčílila se Věra. Mám dojem, že prostě nechcete, abychom přijely. Pokud ano, řekni to rovnou!
Jedeme na narozeniny, vymyslel Petr rychle.
Tak jděte, i když vaše máma a sestra vás nevidí každý den, řekla hořce a zavěsila.
Petr se na chvíli cítil provinile, ale když si vzpomněl, jak se obě chovaly k Janě, přestal se trápit. Rozhodl se manželce nic neříkat, aby ji zbytečně nestresoval.
Jenže o tři hodiny později pochopil, že to byla chyba. Když zazvonil zvonek, Jana šla otevřít. Uviděla posměšné úsměvy tchýně a švagrové a zůstala jako opařená.
Petr, až teď si vzpomínaje na jejich příjezd, se vrhl do předsíně.
Jano, ty nejsi připravená? Ještě ses ani nepřevlékla? předstíral překvapení a ignoroval nechtěné návštěvy.
Připravená na co? zmateně se zeptala Jana.
Na ty narozeniny. Už jsi zapomněla? Petr se ušklíbl napjatě. Ach, mami, Zuzano, co tu děláte?
Přijely jsme, volala jsem ti, odpověděla Věra klidně. Nechtěli byste nás pustit dál, místo abychom stály na chodbě?
Ne, nemůžeme, právě odcházíme. Jano, běž se převléknout! poručil Petr a popadl manželku za ruku.
Jana na něj pohlédla tázavě, a když jí mrknul, pochopila, že se jen snaží zbavit nezvaných hostů.
Kam jedete? My jsme vám přijely na návštěvu! zkřížila Zuzana ruce. Není trochu pozdě na narozeniny?
Ne, musíme tam být do osmi, odsekl Petr. Za půl hodiny tam musíme být.
Takhle tam půjdeš? V teplákách? ušklíbla se Věra a ukázala na synovo oblečení.
Sakra, zapomněl jsem se převléct! zrudl Petr a zmizel v ložnici.
Zuzana s Věrou si vyměnily skeptické pohledy. Nevěřily, že pár opravdu někam míří. Byly si jisté, že si tu oslavu vymysleli.
Pro nás byste tu oslavu nemohli zrušit? zeptala se Věra, když se syn vrátil v čistém oblečení.
Ne, to nejde, zavrtěl Petr hlavou. Dávno jsme potvrzení a zaplatili jsme za jídlo. Musíme tam. Přijeďte příští týden, navrhl, věda, že se matka urazí.
Nechtěli byste, abychom počkaly u vás, než se vrátíte? navrhla Zuzana a rozhlédla se po bytě.
Ne, proč? zavrtěl Petr hlavou. Vždyť máte kam jít, ne?
U tebe je pořád lepší než u nějaké staré známé, zašklebila se Věra. A navíc jsme už u ní byly a moc nadšená nebyla.
Chcete, abych vás odvezl na autobus? nabídl Petr, doufaje, že tím návštěvu ukončí.
Už žádný autobus do Prahy nejede, a ty nás tam neodvezeš, usmála se Zuzana lstivě.
Můžu vám zaplatit hotel na noc, navrhl Petr jako poslední řešení.
Věra se zamračila. Čekala, že syn je pozve dál.
Takže do hotelu? urazila se Zuzana. Bojíte se, že vám něco ukradneme?
Ne, jen nechceme, aby tu někdo byl, vložila se do toho Jana.
Tak já vás tam odvezu, naléhal Petr.
Nech toho! odsekla Věra a vykročila ke dveřím.
Zuzana ji následovala, přičemž se neubránila několika jedovatým poznámkám na adresu bratra a jeho ženy.
Když pár z okna uviděl, že odjíždějí taxi, vydechl si úlevou.
Vymyšlená oslava už nebyla potřeba. Věra se Zuz
