Zapomeň na mě navždy, řekla jako by se odříznula má dcera Zdenka.
Všechno se zrychleně řítí. Štvala jsem se jak s dcerou, tak s bývalým manželem. Všichni nás považovali za slušnou rodinu láska, porozumění, podpora. A najednou to všechno v mžiku se rozpadlo.
Zdenka mu tehdy právě patnáct let, to už je věk, kdy se vše houpá. A najednou táta odchází k jiné ženě! Jak to pochopit, přijmout? Zdenka se rychle spustila po šikmé dráze po pochybné firmě, podezřelých klukách, alkoholu Já jsem byla ztracená. Co dělat s manželem, který se vrátil? Vyhodit ho, nebo odpustit? Odpustit a pak žít dál s neustálým podezíráním? Odpovědi jsem neměla.
Můj Ladík uměl milovat. Znali jsme se už ze školních lavic. Krásně okouzloval, uměl překvapit a okouzlit. Zamilovala jsem se po uši. Jako manžela jsem neviděla nikoho jiného jen Ladislava! Mamka i táta to schválili: Lepšího zeťá si nevezmeš. Svatba byla nádherná, taková, aby se zapamatovala na celý život.
Pak přišel každodenní shon. Ladislav se vždy snažil ho zpestřit. Jednou jsem přišla z práce a naše manželské lůžko bylo posypáno růžovými okvětními lístky. Překvapila jsem se.
K čemu to krásné? políbila jsem ho na tvář.
No, vzpomeň si, Jitko! Ten den jsem ti sesedl k lavici a poznali jsme se blíže, zasmálo se Ladislav.
Ach, dej no! To není pravda! odfrkla jsem, ale uvnitř mi radost bušila. Pamatuje si i ty maličkosti. Takový je můj manžel zlato
Když se vrátil z pracovní cesty, přinesl spoustu krémů na obličej.
Jitko, každou krémovou nádobku a každou tubu peelingu mi vysvětlili odborníci. Teď ti všechno povím. Přestaň míchat v hrncích, potřebuji poctivou manželku, ne kuchařku, usadil mě na pohovku vedle sebe.
Čas plynul a Ladislav zůstával něžný, starostlivý a ohleduplný. Byla jsem na něj hrdá, Zdenka ho zbožňovala. Měli jsme společný rodinný podnik, který šel dobře, úspěšně. Ničeho jsme si neodepřeli. Život byl jen tak pohodově.
Pak jsme se museli přestěhovat do hlavního města Prahy, kde se otevíraly výhodnější příležitosti. Všechno, co jsme vlastnili, jsme nechali a vyrazili do nových výšin. Všechno šlo jako po máslu. Podnik rostl, rozšiřoval se. Seznámili jsme se s jednou podnikatelkou, která měla vlastní firmu. Navázali jsme partnerství kdybych tehdy věděla, kam to povede, raději bych se neobracela. V tu chvíli však vše vypadalo nádherně a rozkošně. Ladislav a já jsme se rozhodli rozšířit rodinu. Plánovali jsme druhé dítě. Naivní
Jednoho dne po škole přišla Zdenka a opatrně zeptala:
Mami, je táta opravdu na služební cestě?
Samozřejmě, co by jiného? odpověděla jsem, netušíc nic.
Jenže Věra ho viděla v supermarketu. Asi se mýlí, zmizela do pokoje.
Přemýšlela jsem. Věra Zdenčina kamarádka nemohla Ladislava zaměnit s nikým jiným. Věra byla častou návštěvnicí našeho domu. Zavolala jsem jí:
Ahoj, Věro! Jak to jde? Viděla jsi dneska strýce Ladu v supermarketu?
Ano, teta Jitko, potkala jsem ho. Byl s nějakou dívkou, objímali se a hlasitě se smáli, povídala Věra barevně.
Mezitím byl Ladislav pátý den pryč.
Po třech dnech se Ladislav vrátil unavený, ale v dobré náladě.
Jak šla cesta? ptala jsem se, snažíc se utáhnout šrouby.
Dobře, odpověděl stručně.
Všechno vím, Ladíku! To nebyla žádná cesta! Všechno lžeš! křičela jsem.
Co si to představuješ, Jitko? odmlčel se.
Mám svědky tvé otevřené lži, naznačila jsem.
Jitko, radši nakrmíš manžela, co přijel z cesty, a pak budeš zbytečně naštvaná, zlehčil to Ladislav.
Chtěla jsem, aby to byl jen vtip, náhoda, blábol. Ale pravda byla jasná. Neměla jsem pochopit, že jsem propásla milého manžela, nehlídala ho. Mezi námi viselo napětí a nevyřčené slovo.
Zdenka podezírála, že doma něco není v pořádku. Děti hned cítí, když se rodiče odcizí. Nechtěla jsem se s manželem vážně hádat, vyčítat, prohrabávat špinavé prádlo. Ať se stane, co se má. Ládil by ho ale zůstat s rodinou, když jsem těhotná.
Pak se stalo něco neodvolatelného. Přijela Záchranná služba a odvezla mě do nemocnice. Vyšla jsem odsud bez miminka. Potrat. Lékař to přičetl stresu. Měla jsem pocit, že jsem jako odhalený elektrický drát.
Ladislavova ruka se rozpadla. Brzy odešel k té podnikatelce a ještě k další. Zůstaly jsme jen já a Zdenka. Trpěly jsme, země nám mizela pod nohama, svět se otřásal. Nechtěla jsem žít. Kdyby nebyla Zdenka, byl bych připravená se rozloučit se životem. Ale představila jsem si, jak by to Zdenka prožila sama rozbita duše, nevydrží to. Díky dceři jsem nezakročila do hříchu. Zdenka, když viděla můj žalostný stav, snažila se být se mnou. V těžkých časech jsme se sblížily.
Noci Zdenčina výstřihy skončily, ztišila se. Musela zachraňovat svou matku. Musela jsem se naučit znovu žít, dýchat, komunikovat s lidmi.
Po dvou letech se objevil můj bývalý manžel. Nemohla jsem na něj koukat. Stal se mi odporným. Způsobil příliš mnoho bolesti Zdeňce i mně. To se neodpouští. Přesto jsem ho pustila domů. Co řekne? Co nabídne? Nyní nás spojovala jen Zdenka. Už nic víc. Všechno plynulo jako voda mezi pískem bez stopy.
Stáli jsme tiše, jako cizinci.
Jak to jde, Jitko? zeptal se Ladislav.
A co tě to zajímá? Co tě napadlo, že se o nás zajímáš? Už jsi zas mučený? odpověděla jsem s nadsázkou.
Zdenka doma? asi chtěl v dceři najít oporu.
Zdenka neochotně vyšla ze svého pokoje, složila ruce na prsou a pohrdavě se podívala na otce.
Zdenko, miláčku, odpusť mi, byl Ladislav v tom okamžiku zoufalý.
Zapomeň, že jsi měl dceru! Zdenka se vrátila do pokoje.
Zopakovat? dráždila jsem bývalého manžela.
Ladislav odešel.
Naši společní známí mi řekli, že ladíkovu novou přítelkyni odtrhla od něj celý podnik a zůstalo mu jen nic. Kvůli tomu přišel k nám doufal, že mu odpustíme a přijmeme ho.
Tři roky uplynuly. Zdenka studovala na univerzitě, já pracovala ve velké firmě. S Zdenkou jsme měly klid a pohodlí. Žádné vášeň, žádné trápení. Čisté moře.
Znovu jsem snila o nemožných plánech chtěla jsem Zdenku provdat za dobrého chlapíka a trpělivě čekat na důchod. Přemýšlela jsem, že si pořídím koťátko nebo štěně a budu se o něj pečlivě starat. Co dalšího potřebuji k štěstí? Bylo mi pak třicet sedm let.
Osud mi naklonil úsměv. Do naší firmy často přijížděly delegace z Turecka. Jeden turecký delegát, Fatih, mi začal posílat jasné signály zájmu. Fatih mě obklopoval péčí, házel komplimenty, přinášel zelenou trávu pod stůl. A já jsem podlehla jeho kouzlu. Upřímně, ten neobyčejný Turčin mě zaujal inteligentní, neuvěřitelně krásný, galantní. Brzy jsme se vzali.
Fatih okouzlil i mé rodiče. Mamka a táta byli zpočátku šokováni, že mají zeťa z ciziny. Fatih je však lákal tureckými specialitami, vtipkoval a pozval je do Ankary. Nakonec nám požehnali sňatek.
Pro mě ale byl důležitý i souhlas dcery. Přestěhovala jsem se k manželovi do jeho rodné země. Zdenka, když viděla svou šťastnou a zamilovanou matku, souhlasila.
Mamko a Fatihu, buďte navždy šťastní!
Po čase Zdenka odpustila svému bláznivému otci a dokonce ho pozvala na svou svatbu
