Vzpomínám si, jak dlouhá léta jsem žil se svou matkou Alenou a mladší sestrou Jitkou v jedné z pražských čtvrti. Moje babička Věra, která bydlela nedaleko, nás často navštěvovala. Na svého otce už nemám žádnou vzpomínku, zatímco otce Jitky mého otce po boku si však pamatuji dobře.
Zpočátku se ke mně choval slušně, ale když jsem se usadil pod střechu, oba matka i manžel se zdáli zapomenout na mou existenci. Můj svěřenecký otec Karel často zvedal ruku, aby na mě zakřičel. Plakal jsem nad ním, ale neměl jsem odvahu matce nic říct. Dokud jednoho dne neviděla vlastníma očima, jak mě zachází.
Rozhořčená hádka mezi Alenou a Karlem skončila tím, že se muž navždy vytratí ze našeho domu. Pak jsme byli jen my tři matka, já a Jitka a žili jsme v klidu. Babička Věra se často starala o Jitku, když jsme byli zaneprázdněni. Po maturitě jsem se rozhodl studovat v Brně, i když jsem původně toužil po zahraniční škole. Rodinu jsem si nemohl nechat za sebou.
Jednoho dne Alena navrhla, abychom prodali oba naše byty ten, kde jsem bydlel, i babiččin domov a koupili si třípokojový byt. Tak bychom mohli žít pohromadě a mít dost místa pro každého. Souhlasili jsme a přestěhovali se do nového domova. Měl jsem svůj pokoj, Jitka bydlela u Věry, a Alena obsadila třetí pokoj. Všichni jsme byli spokojení.
V novém domě poznala také naše sousedy. Jeden z nich, starý muž jménem Ladislav, byl stejně starý jako Alena a už byl rozvedený. Od té chvíle mu věnovala pozornost a rozkvétala jako květ v květináči.
Později Alena přivedla k nám domů bratra Jaromíra. Ten chtěl pronajmout svůj byt. Zdálo se, že vše jde dobře, až na to, že začal nás urážet, hlavně mě. Často mezi námi vznikaly neshody a Alena vždy stála za ním. Cítil jsem se neklidně jako ryba bez vody. Rozhodl jsem se tedy přestěhovat do jiného města, abych mohl studovat. Alena to nebrala nijak těžce; naopak, ulevilo ji to, že už nemusí volit mezi mnou a bratrem Jaromírem. Přesto jsem pocítil hořkou pravdu, že se dalo měnit dítě za jiného muže, stejně jako mění se větry nad Vltavou.
