Staral se o něj jako o vlastního syna. On jen doufal, že zemře.

Pečovala o něj jako o syna. On jen doufal, že brzy zemře.
Elena nevytleskla, neplakala. Jen tiše ležela v posteli a poslouchala každé Pavelovo slovo, každou větu, jako kdyby šlo o vyznání před neviditelným svědkem. Tělo se třáslo, ale ne z hrůzy. Byla to jiná nálada mrazivý klid, jako by v ní něco zemřelo ještě před tím, než rakovina všechno spolknula.
Ráno poté se Pavel choval, jako by se nic nestalo. Políbil ji na tvář, zeptal se, jestli chce čaj. Dokonce zametl chodbu, což nikdy nedělal. Elena ho sledovala v tichu s novým výrazem: klidná, moudrá a nebezpečná.
Dny plynuly. Stala se zamyšlenější, třídila papíry, podepisovala dokumenty, tiše volala svého advokáta. Katya ji navštívila a strávila s ní odpoledne, aniž by tušila, že v klidném rozhovoru se skrývá plán.
Tati, jsi si jistá? šeptala, když četla závěť.
Více než kdy předtím. Všechno musí být na svém místě. A on, mimo něj.
Když se Pavel večer vrátil, Elena ho čekala s připravenou večeří. Pečené kuře, jeho oblíbené jídlo. On se usmál, spokojený.
Takto to mám rád řekl, když si nabíral . Musíme se o sebe starat, že?
Ona ho jen přimhouřila, s výrazem, který se mu nelíbil.
Co je? zeptal se.
Nic. Jen si myslím, že by sis měl vychutnat každé sousto.
Ten samý večer šel Pavel brzy spát, byl podivně unavený. Elena zůstala v obýváku a dívala se na starou fotografii jejich dvou. Na snímku se usmívala. On také, i když jeho úsměv už byl jen prázdná tvář.
Ráno se Pavel probudil s nesnesitelnou nevolností. Nevolnost, pocení, slabost. Elena mu pomohla posadit se.
Chceš, abych zavolala lékaře? zeptala se neutrálně.
Ne možná to bylo něco, co jsem snědl zamžoural.
V tom zazvonil zvonek. Přede dveřmi stáli dva policisté. Pavel se pokusil vstát, ale omráčil se. Úředníci vstoupili rychle.
Co co se děje? zeptal se jeden, když uviděl klidnou Elenu.
Klid, mám důkazy odpověděla, podávala jim nahrávku ze balkónu a novou závěť, podepsanou a notářsky ověřenou, kde se vzdávala všeho, co měla s Pavlem společného. Před měsíci se mě pokusil otrávit, ještě před tím, než jsem věděla o své diagnóze. Nemohla jsem to dokázat ale teď mohu prokázat, že jsem čekala na svou smrt jako na investici.
Lékařská zpráva později potvrdila, že Pavel nebyl otráven, jen pod vlivem slabého sedativu smíchaného s levným alkoholem. Nahrávka, aktualizovaná závěť a historie pohrdání však stačily k tomu, aby soud vydal zákaz přiblížení a zrušil jakákoliv nároky na dědictví.
Elena zemřela dva měsíce poté. V pokoji plném světla, v náručí Katyi, bez strachu. Na zdi visela cedule:
Tento byt byl získán prací, ne předstíranou láskou.