Je to tvá povinnost zaplatit, protože můj otec to udělal dříve. Mám na to plné právo!
Vlastimila si řekla, že musí koupit ponožky. Opravdu je potřebovala.
Zaplatíš všechny výdaje z otcova peněz, které jsou určené pro mě? zeptal se syn.
Matka se nechtěla svému dospívajícímu chlapci opravdu vyjádřit. Jeho otec nedávno posílal výživné na účet bývalé manželky. Napomenula ženu, aby synovi koupila potřebné oblečení, protože on už několik let nosí staré kousky.
Co to má znamenat? matka položila synovi otázku, protože si myslela, že slyšela špatně. Proč používáš výživné, které mi posílá můj otec, jen na věci, které potřebuješ?
Matka téměř brečela, když to slyšela, a rozhodla se ponožky vrátit zpět na polici.
To je dobrý mikina, jdu do šatny a vyzkouším si ji, řekl Jan.
Jan si řekl, že si vezme několik mikin, aby zjistil, která mu bude sedět. Jeho matka zjistila, kolik mikina stojí, a ukázalo se, že to bylo pět set dvacet korun. Pak spočítala ceny všech věcí a uvědomila si, že výživné rozhodně nestačí, takže musela částku doplnit.
Pro mě je to bomba! vyběhl syn s mikinou z šatny a vložil ji do koše s ostatními kousky.
Pokladní v obchodním centru vložila zboží do pytlů.
Prosím, zaplaťte dva tisíce čtyři sta korun, řekla pokladní.
Mám jen čtyři sta v kapse. Nech pár věcí, které teď nepotřebuješ, řekla matka synovi.
Nic nebudu nechávat, tak zaplať i tvými penězi, protože ne jen můj otec musí mě podporovat. Zákon říká, že mám na to právo.
Dobře, odpověděla Vlastimila, vytáhla peněženku, vybrala peníze a položila je na pokladnu. To je peníze na celý měsíc. Udělej, co chceš. Zaplať si oblečení, ale pamatuj i na jídlo. Už ti nic dalšího nedám. Měj se! s vážným pohledem opustila obchod.
Večer se syn vrátil domů s několika taškami nových věcí, které koupil v značkových obchodech.
Dokázal jsem pořídit boty. Jsou fakt elegantní. Máme ještě něco v lednici?
Teď už máš kožené boty, co? Navrhuji, abys je sám uvařil.
Mami, myslím to vážně.
Myslela jsi, že si dělám legraci?
Radši zavolám tátovi, protože ty jen blábolíš.
Tak hodně štěstí, usmála se matka.
Ahoj, tati, mohl bych u tebe zůstat na měsíc? Cože? Proč jsi na dovolené? Mohl bys mi poslat aspoň trochu peněz? Nemám žádné Dobře, uvidíme se později.
Jak proběhla řeč s tátou?
Syn se šel smutně zpátky do pokoje, a otec mezitím volal bývalé manželce.
Co se mezi vámi stalo?
Náš syn dnes rozhodl, že mu vše patří a že o něj musíme pečovat, vysvětlila podrobně.
Má odvahu, ale je lepší ho najíst, jinak by zahynul hlady, a pak můžeš peníze z výživného použít, a co zbyde, dej mu.
O tři hodiny později najednou zmizel internet, a syn zase zaútočil na matku.
Proč si myslíš, že teď zaplatím za internet? Zjevně jsi přehnaně drzá, jak řekl táta.
A od příštího měsíce se stěhuju k tátovi a budu tam bydlet.
Myslíš, že tě bude v rodině využívat, kde jsou už tři děti?
Slibuji, že u něj pobudu.
Dobře, ale musíš vědět, že příští měsíc vůbec nedostaneš výživné, protože táta mi řekl, že tě musím krmit, a peníze, které ti dám, mu pak odečtu z výživného.
Matka mu pak pověděla, kolik utrácí za jejich společný život měsíčně, a bylo to hodně víc než výživné. Syn si uvědomil, že byl k matce nespravedlivý, omluvil se jí i otci. Na prázdninách si našel brigádu na částečný úvazek, aby matce trochu finančně podpořil.
