Žena si sedla na zadní řadu a uvědomila si, že její syn tam už vůbec nevojde.
Můj manžel, naše děti a já jsme byli na dovolené v zahraničí. Jednoho dne se nám přihodila nepříjemná situace.
Rezervovali jsme si výlet, který zahrnoval návštěvu několika unikátních míst, kam se nedostaneš pěšky. Rozhodli jsme se jeden den našeho pobytu věnovat právě tomuto výletu.
Koupili jsme čtyři vstupenky, aby každý z nás měl vlastní místo k sezení. Když jsme nastoupili, do autobusu vstoupila plnoštíhlá žena s malým chlapcem. Oba byli podobně postaveni a sotva se vešli mezi řadami. Žena se posadila na zadní sedadlo a zjistila, že její syn tam už nepasuje. Vstala a začala hledat volné místo pro své dítě.
Rozhlédla se po našich štíhlých klukácích a rozhodla se posadit svého syna vedle nás.
Můj manžel ji odradil řekl, že jsme za ta místa zaplatili a není důvod tlačit naše děti. Žena však neustupovala, dokonce se pustila do hádky s průvodcem.
Snažila se nás přesvědčit, že máme povinnost se přizpůsobit ostatním. Proč bychom to měli dělat? Navrhla, abychom výlet zrušili a vrátili vstupenky. Ostatní turisté se k ní přidali a začali nám dělat selfie.
Děti nakonec vstaly, aby se výlet mohl dál pokračovat, zatímco řidič čekal, až se spor vyřeší. Jasně, atmosféra byla narušena.
Zamyslela jsem se: Máme právo? Proč by naše děti měly cestovat v tak úzkých podmínkách, když jsme jim vstupenky zakoupili? Co si o tom myslíte?
Celá tato událost nás naučila, že slušnost a respekt k druhým by měly být na prvním místě ne jen právo na vlastní pohodlí.
