Když mi manžel řekl, že musí na pracovní večírek, nic mě nenapadlo. Ale pak mi zavolal neznámý číslo a to, co jsem slyšela, mě ochromilo. To, co zaznělo z telefonu, mě donutilo vzít klíče od auta byla jsem připravená ho konfrontovat a druhý den sbalit jeho věci.
Po deseti letech manželství jsem si myslela, že znám Jakuba jako své boty. Ale minulý týden jsem pochopila, že ani deset let společného života vás neochrání před podvodem nebo před sladkou pomstou, která přijde ve správnou chvíli.
Všechno začalo nevinně.
Ve čtvrtek večer Jakub vešel do dveří s úsměvem a nezvyklou energií v kroku.
Skvělá zpráva! oznámil. Zítra večer pořádá firma teambuilding. Jen pro zaměstnance.
Políbil mě na čelo a hodil aktovku na zem.
Bude to nuda, vůbec se nemusíš obtěžovat přijít. Jen řeči o práci a tabulky v Excelu.
Zvedla jsem obočí.
Jakub nikdy nebyl na večírky. Jeho představa zábavy bylo koukat v televizi na golf. Ale pokrčila jsem rameny.
Pro mě v pořádku, řekla jsem, už přemýšlejíc o úkolech na další den.
Druhý den ráno byl sladší než obvykle. Až podezřele sladký.
Zatímco jsem chystala snídani, Jakub mě objal zezadu, přitiskl se a zašeptal:
Víš, že jsi úžasná, že?
Zasmála jsem se. Co se děje? Snažíš se získat body?
Třeba, odpověděl a podal mi svou oblíbenou bílou košili tu s pořád rozepnutým knoflíkem.
Můžeš mi ji vyžehlit? A když tu nebudu, co kdybys udělala moje oblíbené svíčkové? S extra knedlíky. Víš, jak to mám rád.
Ještě něco, vaše výsosti? zažertovala jsem.
Vlastně ano, usmál se. Mohla bys vyčistit koupelnu? Vždycky mám rád, když je všechno dokonalé. A nikdy nevíš, kdy nás někdo navštíví
Obrátila jsem oči v sloup, ale zasmála se.
Jakub měl své choutky, a i když jeho požadavky zněly jako rozmary rozmazleného dítěte, nevěnovala jsem tomu pozornost. Kéž bych tehdy tušila
Ten den jsem se vrhla do domácích prací.
Vysavač hučel, pračka se točila a byt se plnil vůní svíčkové. V pozadí hrála moje playlistová směs na úklid a na chvíli se život zdál normální.
Pak zazvonil telefon.
Neznámé číslo.
Málem jsem to odmítla, ale něco mě donutilo zvednout.
Haló?
Nejdřív jsem slyšela jen hlasitou hudbu a tlumený smích. Zamračila jsem se, myslela jsem, že je to nějaký vtípek.
Ale pak jsem slyšela Jakubův hlas.
Moje žena? řekl s chechtotem. Pravděpodobně vaří nebo drhne záchod. Je tak předvídatelná. A já tady s tebou, lásko.
Žena v pozadí se zachechtala.
Rozbolelo mě břicho.
Ztuhla jsem, telefon přitisknutý k uchu, zatímco se mi svět točil pod nohama.
Hovor se přerušil.
Vzápětí přišla SMS jen adresa.
Žádné vysvětlení. Jen místo.
Dívala jsem se na displej, srdce mi bušilo.
Možná omyl. Možná žert. Ale hluboko uvnitř jsem věděla, že to není pravda.
Neplakala jsem. Ještě ne.
Místo toho jsem vzala bundu, popadla klíče a jela přímo na tu adresu.
Svíčková mohla počkat.
Jakub měl dostat svůj životní šok.
GPS mě dovedlo k luxusnímu Airbnb na druhém konci Prahy.
Dům byl obrovský, s lesklými okny a upravenou zahradou. Před garáží stála řada drahých aut. Skrz prosklené dveře bylo vidět lidi, jak se smějí, pijí a užívají si život.
Když jsem zahlédla známé tváře, sevřelo se mi břicho.
Kdo z nás bude víc v šoku Jakub, nebo já? Za chvíli to budu vědět.
Když jsem došla ke vchodu, objevil se ochranka.
Mohu vám pomoct, paní?
Nuceně jsem se usmála. Ano, jen jsem něco přinesla manželovi.
Ochranka se na mě podezřívavě podíval, hlavně když si všiml kyblíku na čištění v mé ruce. Uvnitř byl záchodový kartáč a láhev s dezinfekcí.
Je to ten vysoký chlap v bílé košili, řekla jsem klidným hlasem.
Ochranka váhal, ale rozhodl se, že nejsem hrozba, a uhnul.
Jakmile jsem vešla dovnitř, všechny oči se upřely na mě.
A tam stál Jakub.
Byl uprostřed místnosti, s rukou kolem ženy v těsných červených šatech.
Vypadal živěji, než jsem ho léta viděla, smál se, popíjel šampaňské, jako by na čemkoli záleželo.
Srdce se mi sevřelo.
Každá část mě chtěla na něj vyrazit, ale v hlavě mi zněl hlas: Buď chytřejší. Ať to stojí za to.
Jakub mě uviděl.
Zbledl. Zakuckal se a couvl.
Aleno? zajikal se. Co co tady děláš?
Ahoj, miláčku, řekla jsem hlasitě, aby všichni slyšeli. Něco jsi zapomněl doma.
Jakub mrkl, zmatený.
Přistoupila jsem blíž a ukázala na kyblík s kartáčem a dezinfekcí.
Když tak rád mluvíš o mých úklidových schopnostech, myslela jsem, že se ti to bude hodit na uklizení bordelu, který jsi udělal v našem manželství.
Mezi lidmi se rozlehlo šokované mumlání.
Žena v červeném se od Jakuba odtáhla, očividně nesvá.
Ale ještě jsem neskončila.
Víte, obrátila jsem se k přítomným, Jakub rád předstírá, že je doma oddaný manžel. Ale jak vidíte, radši si hraje na rodinu s někým, kdo mu hladí ego.
Aleno, prosím, špitl Jakub zoufale. Můžeme si promluvit venku?
Ach, teď najednou chceš soukromí? odpověděla jsem. Kde byla tahle starost, když jsi se mi smál za zády?
Otočila jsem se k davu.
Užijte si večírek. A pamatujte si: podvodník zůstane podvodníkem.
S těmi slovy jsem přehodila kyblík k
