V RODINNÉM CHAOTU NENÍ DŮLEŽITÁ BUDOVA
Já ho nesnáším! Není to můj otec! Ať se tu vykašlu. Přežijeme bez něj! křičela Vendula, hrubě sevřená do černých šatů, očima planoucími hněvem na svého otčímu.
Já jsem stařela rozuměla jen šepotu a rozbitému tichu tohoto souboje. Proč by se nemohli jen smířit? Jaké vášeň se v té domácnosti vřou, zůstalo mi neznámé.
Vendula měla po matce mladší sestru Elišku. Eliška byla dcerou jak matky, tak otčima. Zdálo se mi, že otčim k ní i k Vendule přistupuje stejně, ale to byl jen pohled zvenčí. Ve skutečnosti Vendula po škole nikdy nespěchala domů. Vypočítala, kdy se odejde její největší nepřítel nenávistný otčim. Když se výpočet přehodil a otčim byl stále doma, Vendula se vyhýbala břehům.
Šeptala mi: Zůstane to doma! Věro, posaď se v mé pokojíku.
A sama se demonstrativně zavřela v koupelně a čekala, až otčim odejde. Jakmile za sebou zamkl dveře, odvážně vyběhla z ústraní, vydechla úlevou:
Konečně odešel! Věro, máš štěstí, žiješ s pravým otcem. Já se tu topím v pláči. Škoda, že to takhle končí zhluboka si povzdechla. Pojďme, Věro, k večeři.
Matka Venduly, Alena, byla mistrovskou hospodyní. Jídlo v té domácnosti bylo náboženstvím snídaně, oběd, svačina, večeře, vše načasované, spočítané na kalorie i vitamíny. Kdykoli jsem navštívila Vendulu, na stole byla horká polévka, pokrývky hrnců a pánví ležely jako vlajky na čekání.
Vendula nesnášela Elišku, která byla o deset let mladší. Šikanovala ji, urážela a prala se s ní. V pozdějších letech se staly nerozlučnými sestrami. Vendula se provdala, měla dceru, a po nějaké době se celá rodina, kromě otčima, přestěhovala na trvalý pobyt do Izraele.
O dvanáct let později Vendula porodila další dceru. Eliška zůstala svobodná, ale pomáhala Vendule s výchovou. V cizí zemi se jejich rodina ještě více sblížila. S pravým otcem Vendula si vyměňovala dopisy až do jeho posledních dnů měl druhou manželku, a Vendula byla jeho jedinou dcerou.
Všichni moji kamarádi vyrůstali bez otce. V dětství jsem si vůbec neuvědomovala jejich bolest. Iva, její matka a otčim byli zapálení alkoholici. Iva se styděla za ně, nepozývala je na návštěvu. Věděla, že otčim ji vyčítá a matka ho podpoří; když ale Iva dosáhla patnácti, dokázala se bránit a oba ji nechali v klidu.
Věro, zvu tě na narozeniny, řekla Iva s úsměvem.
Když přijdu k tobě domů? zachvěla jsem se. Bojí mě, že nás otčim vyžená.
Ať se snaží! Už to s ním končí. Máme adresu mého pravého otce, on je moje ochrana. Je daleko, ale blízko. Přijď, Věro. Mamka se připravuje, běhá řekla Iva rozhodně jako nikdy předtím.
Den Iviných šestnáctých narozenin přišel. Přinesla jsem dárky, zaklepala na dveře.
Na prahu stála v elegantních šatech Iva:
Ahoj, kamarádko! Vstup, posaď se.
Mamka a otčim stála u stolu. Pozdravila jsem se tiše, s obavami. Manželé souhlasně přikývli.
Na svátečním stole, pokrytém starejčím plastovým ubrusem, ležela obrovská mísa s rýží, plátky chleba a džus v rozbitých skleněných kelímcích. Na kelímcích byly křupavé pečivo. To bylo všechno. Iva se však pyšnila tím svátečním jídlem.
Jak jsem si pomyslela, co rodina jedla v běžné dny? Vzpomněla jsem si na své vlastní narozeniny má matka stála u sporáku celý den, vařila, smažila, pekla. Saláty, maso, ryby, koláče, dort, šťáva, kompot Každá chalupa má své lahůdky.
S úsměvem jsem snědla rýži s kouskem chleba a osvěžila se sklenkou džusu. Pečivo jsem nechala stranou, aby nepoškodila plastový ubrus.
Mamka a otčim stáli nehybně u stolu, sledovali nás. V rohu místnosti, kde se oslava konala, ležela postel a na ní stará babička Ivana:
Zdeňko, nepij! Jinak na mě zapomeneš a nepokrmíš nás.
Iva se červenala:
Babičko, nebojte, mamka nepije. Máme jen džus, žádný alkohol.
Stařenka se otočila k zdi, zakřičela a zmizela v tichu.
Děkuji za výborné jídlo! řekla jsem a vstala od stolu. S Ivinou jsme vyběhly pryč. Mladá léta jsou plná divokých zážitků, a my, jako dvě mladé dívky, nemáme čas sedět s starci
Iva během jednoho roku ztratí mamku, otčima i babičku. Zůstane osamělá ve svých dvaceti pěti letech. Nikdy se nevdá, nedostane děti. Měla by být obklopena nápadníky, ale nic se nevydařilo. Mezi jejími nápadníky se objeví můj bývalý manžel
Iva si vybere mého bývalého, přichýlí ho na noc. S ním ale nic nepůjde; její povaha je tvrdá a neústupná.
Další kamarádkou byla Tereza. Byly jsme čtrnáctileté. Tereza žila se starší sestrou Annou. Anně bylo osmnáct, působila jako dospělá, neporazitelná. Byla přísná, rozvážná, rozumná.
Matka s nimi chodila každou neděli. Přinášela potraviny, vařila. Žila se svým prvním manželem. Anna se narodila v prvním manželství, Tereza ve druhém. Matka, po několika letech s druhým manželem, se vrátila k prvnímu. Vzpomínám, jak jsem závistivě sledovala Terezu, která měla naprostou svobodu. Její matka se snažila napravit chybu před prvním manželem, a Anna měla stádo milenců. Tereza byla ponechána na svém.
Tereza se provdala, měla dceru. Pak byl manžel dlouho ve vězení. Tereza se rozpadla, zemřelá v bytě byla nalezena Annou. Tereze bylo čtyřicet dva.
Nikola byla nová ve třídě desetileté. Okamžitě jsem se s ní spřátelila krásná, štíhlá, s hlasem jako zpěv ptáků. Chlapci se šťouchali na ni, ale měla svého milence Kašpara. Kašpar přijížděl na konci vyučování svým starým autem, vzal svoji bohyni a odjížděl.
Nikolin otec zemřel, když jí nebylo ani deseti. Nikola byla slabá žákyně, ale zpívala jako anděl. S Kašparem založili kapelu, hráli na školních diskotékách. Když byl Kašpar povolán do armády, Nikola ho doprovodila na nádraží a slzy jí stékaly po tvářích. Nečakala na návrat. Oženila se s neznámým a porodila syna, žila u matky.
Kašpar se po službě vrátil, odpuštěn byl. Volal ji znovu, ale ona mu odmítla:
Celý život mě budeš obviňovat, že jsem tě zradila. Raději budu sama.
Když syn Nikoly vyroste, ona se provdá za vesnického rolníka a přestěhuje se na venkov.
Všechny tyto kamarádky se sdružovaly najednou, ale mezi sebou se nenáviděly. Navzájem si nesnášely.
Dnes jen občas píšu s Vendulou, mou dětstvou kamarádkou. Říká mi, že za každou cenu zachová svou rodinu:
Nechci, aby mé dcery prožily to, co jsem musela snášet s otčimem. Kdyby se muselo něco řešit, raději s pravým otcem, ne s cizím strýcem. V rodinném kruhu se všechno rozpadne. Otčim je mé celoživotní psychické jizvy.
Občas si s Vendulou připomeneme školní výmysly a zasmějeme se. Stopy Ivy a Nikoly jsou pryč jako puchýř v dešti
