Myslíš, že budu po tobě běhat? řekla si v duchu Vendula, když se jí v hlavě rozhořel výbuch. Mít takových, jako jsi ty, na drobné se mi nedá.
Tak si kup svůj balíček na drobné a nehleď na mě, odpověděl Karel, který už dávno ztratil chuť k jejímu bláznivému svitu.
Komu už vůbec potřebuji? zavrčela a v očích se jí mihotalo světlo z rozbité lampy v starém podhůří Prahy, kde vyrůstala mezi špinavými uličkami a chladným deštěm.
Je pravda, že když je člověk střízlivý, ví, co chce, řekla jedna stará česká přísloví.
Ale Vendula, která celý život strávila v pijáckém prostředí a v domě, kde alkohol tekl jako řeka, by to přetvořila na: Co má střízlivý v hlavě, má opilý v činech. Lidé po několika skleničkách ne jen říkají, co cítí, ale i jednají úplně jinak. Alkohol neodhaluje člověka, ale spíše ho odhalí v celé jeho síle.
Její otec, pan Jan, nikdy nic neskrýval, ne křičel, ne nadával. Pít uměl tiše, s elegancí, a i v opilosti držel věci pohromadě. Když odjel na víkend na chalupu s kufříkem plným lihovin a zůstával tam v režimu probudil napil usnul celý týden, po návratu se choval, jako by nic nevyšlo. Rodina žila dál v klidu, jako by se nic nestalo.
Sousedka však měla manžela, který po malých místech pobíhal po domě jako rozzuřený pes. Často za ní přišel s dětmi a stěžovala si, jak je má sousedka šťastná, že má tichého a klidného muže. Vendula věděla, že matka měla před otcem jiného milence, kterého opustila právě kvůli jeho pivním výpadkům.
Mámou jí bylo vždy řečeno: Když chlapík přišimrá, není to konec světa, ale musíš být připravená, že se ti může stát, že tě opustí. V dnešní době lidé stres ulevují alkoholem nebo jinými závislostmi, ale když pod vlivem přestanou jednat rozumně, je třeba je okamžitě opustit, bez druhých šancí.
Vendula se proto nechtěla obklopovat lidmi, kteří se nechají zaplavat. V okolí se o ní šířila pověst ženy, která nesnáší opilce. Když se občas sešla s kamarády na skleničku, tak to jen jako výjimečný okamžik, který se ignoroval. Nemůžeš pít vedle ní a to je vše, říkali. Proto třetí přítel, se kterým se rozešla po tom, co se choval pod vlivem, sliboval, že vůbec nepije.
To se zdálo být skvělé. Vendula poznala, že i když jsou lidé různě pijaví, může si na to zvyknout a přežít. Když se ale objevil muž, který se jí zdál vhodný, rozhodla se s ním zkusit něco nového.
Město byl Brno, oslava úspěšného semestru. Vendula, právě dokončující poslední ročník, byla pozvána na oslavu s Kájou, který byl rok starší, měl spoustu přátel a byl mezi jejími spolužáky. Když studenti pijí a přicházejí nápady jako hrát si na pravdu, vzniká atmosféra, která rozechvívá srdce.
Jedna kamarádka jí přikázala, aby zazpívala v karaoke. Můj milý, starám se o tebe, protože tě mám rád, i když mi uši křičí jako na Halloweenu, pomyslela si Vendula. Nakonec se však přiznala a vzala si mikrofon, přestože jen jeden řádek zvládla, než ji někdo vytáhl.
Všichni se rozpustili ve sporu o domácí úkoly, a Katka, seč
tána na svém principu, odešla s knihami do své pokojové skrýše. Někdo cvrlikal, někdo tančil se svými vlastními pohyby a pak to vypadalo, že se vše rozpadá.
Pak přišel Kája, který doposud neochutnal žádný alkohol, a byl přidělen úkol políbit Marii, přítelkyni Káji, která byla zamilovaná do Káje. Kája, čistý jako sklo, se smál a přistoupil k rozkvetlé Marii a začal ji líbat. Více a víc, až se Mariiných rtů zvedla oheň. Vendula sledovala, jak se to děje, a najednou se na líbajících se rozlila láhev sladké limonády, bublající a už téměř vyčerpána.
Vendula vykřikla něco neslušného a vyletěla z místnosti, jako střela, rozpláštěla se po chladném nočním vzduchu. Cítila hořký, studený dech, který jí připomněl slzy malé dítěte. Myslela si, že konečně našla štěstí, ale…
Vendulo! Vendulo, počkej! křikl Kája, když se jí blížilo taxi, které zastavilo těsně před ní. Skákla na zadní sedadlo, řekla řidiči adresu rodičů a zachytila svou tašku, kde byly karty, telefon a další věci.
Matka, Jana, okamžitě poznala, že se něco vážně pokazilo. Nepokládala otázky, jen přinesla horký čaj a posadila se vedle dcery, která popíjela a tiše vydechovala. Všechno se spraví, čas to rozdrtí, říkala. Jana věřila, že se všechno rozprostře jako mouka na chleba, a že Vendula už má dost toho zmatku.
Mami, vracím se domů. Zítra si vyzvednu věci z jeho bytu a přestěhuju se. Můžu?
Počítáš se mnou? Tvůj dům byl vždy otevřený, nikdo tě odtud nevyhnal, šla jsi, když chtěla. Vždycky tu budeš, pokoj je volný, věci i nábytek jsou na svém místě, tady nic neodkládám.
Když se Vendula vrátila do svého malého bytu v Brně, otevřela dveře a zaslechla první slova Nikoly: Kde jsi byla celou noc?
To už není tvůj pes, co?, odpověděla chladně a zamířila do ložnice, kde začala balit svoje věci do velké šátkové tašky.
Jezdí se taxíkem, řekla si pod ním, zapomenu na ten vztah, jako na strašidelný sen.
Nikola ji zlostně křičel: Myslíš, že to, co jsi udělala s mou kamarádkou v kavárně, je ale? Proč jsi mi tohle udělala?
Cožpak to byl podvod? Bylo to jen úkol, nikdo nebyl viníkem. Když bychom se dostali na kolena nebo tančili, byl by to jen scénář.
Nejsem si jistý, co s tím udělat, řekl nakonec, a co když se to znovu stane?
Už tě nezajímají žádné další kytky v hlavě, není to žádná podvod, odpověděla Vendula. Zavřu dveře a odejdu.
Chceš, abych tě sledoval? Máš už dost!, křičel Nikola, Mám tě už po sto krk!
Mám tolik lidí, co si myslí, že jsem špatná, ale já vím, že potřebuji jen klid.
Nakonec, po půlroce, se Vendula setkala s novým mužem, ačkoliv by se mohl zdát obyčejný, byl to jedinečný člověk, který nepil. Přesně na čtvrtý pokus se jí konečně podařilo najít někoho, kdo ji neodradí.
Kája se potuluje po ulicích a občas potkává Vendulu, snaží se ji přesvědčit, že si všechno vymyslela a že bude trpět. Tvrdí, že je připravený ji odpustit, ale ona už užívala svobodu. Nakonec je pravda, že Kája, ač milý, udělal chybu, když líbal jiné, a Vendula správně odešla.
