Zuzana, už to zase děláš, říká s bolestí v očích manželce, Zuzaně. David zakopl a upustil lžíci.
Hodinky! ukáže na Davidovo zápěstí.
Ano, to tak je, odmluví David a lehce odkloní ruku, aby zakryl hodinky.
Viděla jsem krabici v popelném koši, říká Zuzana, a dokonce tam byl i účtenka!
David sklopí oči a zkoumá obsah talíře.
Smluvili jsme se, že už k ní nepojedeš, říká Zuzana s námahou v hlase. David, přísahal jsi mi!
No, Zuzko, odpoví David, ona mě opravdu prosila! Vím, že jsem sliboval, ale ona pořád zůstává mou šéfkou! Jak jsem mohl odmítnout?
Zdvořile! snaží se Zuzana ovládat emoce. Jsem ženatý a miluji svou manželku!
Pak jsem byl nucen, povzdechne. A teď, se vším respektem David, ona není jediný zaměstnavatel ve městě!
Zuzko, přemýšlejme logicky, snaží se David sehnat myšlenky. Nabízí mi nejlepší podmínky díky mým dosavadním úspěchům. Zuzana zčeří zuby, ale mlčí. V jiné firmě to bude podobně? Spíše ne!
Sedět ti na krku, to bys taky nechtěla, říká David. Ta výjimečná situace a stará paměť! Hodinky nejsou jediné, co přinesu!
Jsou i pro tebe i pro Katku! doplní David. Zlaté řetízky se znaky zvěrokruhu!
Jaká nebeská štědrost, posměšně poznamená Zuzana. Prodáš je a zaplatíš penězi! Ani já, ani Katka je nikdy nenosíme!
Vrátím je do obchodu, povzdechá David. Účtenka od Valentýny Grigoričové.
A hodinky! Zuzana přikývne na jeho zápěstí.
Dobře, zamračí se David. Ale krabice a účtenka nejsou!
Zuzana položí krabici před Davida na stůl.
Dobře, odpoví suchě David, vrátím! Spokojená?
Už k ní nechoď! Dělej, co musíš, ale aby se to už neopakovalo!
David cvakne jazykem, odvrátí hlavu a vydechne: Zuzko, ona mi slíbila, že je to naposledy, ale musíš pochopit, že naše blahobyt závisí na té výplatě, kterou nám platí! A když ona řekne
Ty pak musíš odmítnout! křičí Zuzana. Tak dobře! Byla to nouzová opatření! A teď to už nepotřebujeme!
***
Člověk nikdy neví, kam až zajde, když ho svírá nouze. V takových chvílích se často říká, že by šel na vše, ale často je to jen slova. Vždycky existuje hranice, přes kterou ani v největší nouzi nepřekročíš.
David a Zuzana mají těžký osud. Dětství je nepřinášelo radost. Nebyli sirotčím dětským domem, ale často o ně snili. Pocházeli z mnoha dětí rodin.
Buď měli štěstí, nebo ne, byli uprostřed. Není vše na maličkých ramenou, ale práce jim nestačí.
Bohatství pro ně znamená jen: není hlad, máme oblečení, boty a teplý domov. Za malý prohřešek může přijít ztráta večeře nebo noc v kurníku.
Od útlého věku museli přežít, lháti, chytat a bránit se. Psychologické rány tehdy neznali.
Byli jen jako korálky na niti. S těmi korálky, Zuzana i David, opustili rodičovský dům s nadějí, že se nikdy nevrátí.
Každý měl volbu. Mohl jet do nejbližšího většího města, ale raději projet tisíc kilometrů a usadit se mimo největší město.
Řídit je myšlenka, že je najdou, ale nebudou schopni. Zničit všechny pouta s rodinou jednou provždy. Už neměli nic teplého pod střechou.
Na konci cesty se setkali. Možná náhoda, možná osudové přitažení.
Když si vyměnili příběhy, uvědomili si, jak podobné jsou jejich životy.
To je snad lidská věc, řekl David filozoficky. Mezi našimi domovy je zhruba dva tisíce kilometrů, i jazyk se liší, ale rozbili nás stejně!
Společná bolest spojuje víc než společný cíl. Svatební den se blíží.
Jednomu je těžké, zvláště na začátku. Dvojice může hory přenést. Tak David a Zuzana zahajují společnou cestu ke štěstí.
Studují a přivydělávají, pak pracují, ale ne na jednom místě. Chcou vše, co jim chybělo v dětství: chutné jídlo, nové oblečení, pohodlné boty i osobní drobnosti. A samozřejmě vlastní bydlení.
S bydlením však mají problém. Nedokážou naspořit na první splátku. Všude se něco naskytne, bez čeho si nechtějí žít.
Tohle chování není zdravé, ale stalo se jejich rodinným znakem. Nesnášeli hádky, protože jsou si podobní.
Když Zuzana otěhotní, musí se postavit svým touhám.
Milá, brzy budeme mít víc, a pronajatý byt s malým dítětem
Rozumím, odpoví Zuzana. Spočítáme na první splátku!
Mysleli si, že to zvládnou, a našli byt na sekundárním trhu, i když byl v horším stavu.
Uděláme rekonstrukci, povídá David. Praha se nepřestane stavět! Hlavní je, že byt je náš!
A pak budeme platit dvacet let, unaveně říká Zuzana, ve svém posledním měsíci těhotenství.
Zaplatíme! odpoví David s nadsázkou.
Matematika je přesná, peníze milují počty. Po narození Katky si oba spočítají rozpočet.
Ukazuje se, že pokud omezí zbytečné výdaje a trochu ušetří, zvládnou hypotéku a žít relativně normálně.
Mnoho neznámých faktorů zohlední, dokonce i inflaci. Však jsou si jisti, že to zvládnou.
Když je jistota, osud má jiné plány. Přichází další zkouška, ale zatím ji odkládá.
Zuzana pracuje jako pokladní v obchodě, David je manažer v kanceláři. Zuzana chce povýšit na vedoucí pokladen, David se připravuje převzít oddělení.
Zvýšení platu by zlepšilo jejich život. Plánují, že hypotéku splatí rychleji a užijí si pohodlnější život.
Zvyšování Zuzany se zastavilo, když Katka onemocněla. Lékaři nevěděli, co se děje s dvanáctiletou dívkou. Ukázalo se, že si přinesla exotickou nemoc z kontaktního zoo v jejich městě.
Léčba byla drahá a trvala roky.
Požádali jsme o úmor na hypotéku, řekl David, ale dostali jen rok. Více nečekat!
Co budeme dělat? zeptala se Zuzana s slzami.
Nevím, přiznal se David. Naše vedení se změnilo, nový šéf prodal firmu. Nová šéfka je Valentýna Dvořáková, a všechny povýšení jsou zmrazené.
Půjdu k ní, kleknu na kolena a požádám o povýšení! Katku musím zachránit!
Jdi, souhlasí Zuzana. Je žena, pochopí. A já půjdu také, slibuju!
Po třech dnech David dorazí domů po půlnoci v mlze. Naštěstí druhý den byl sobota.
Ráno Zuzana se ptá, proč tak dlouho zdržel.
Zužko, nevím, co ti říct, říká David, otřásaje hlavou. Naše nová šéfka, Valentýna Dvořáková, je osamělá a potřebuje služby pro své zdraví. Připravila se mě povýšit a i zaplatit!
Zbláznila se? vykřikne Zuzana. Říkáš, že jsi ženatý!
Už desítky krát! odhání David. Řekla, že to je pro ni výhodnější. Jsem zdravý, neplánuji vztah. Jen služba, peníze od ní! Všechno obchodní!
Zuzana je zmatená. Na jedné váze je zdraví dcery, na druhé obchodní rozhovor.
Co si o tom myslíš? zeptá se tiše Zuzana.
Jak řekneš, tak se stane, odpoví David.
Zuzana chápe, že když David zůstane, je připraven fyzicky i morálně. Ten morální otázka ho probírá s láhví po celý den.
Rozhodne se pro dceru. Pro sebe by to neudělal. Nedokázala by dát manžela do náruče jiné ženy, dokud se o ní nedozví.
David otevře její profil na sociálních sítích:
Patří mu patnáct let, nemá děti, manžela. Je klasickou byznys ženou, s peněženkou místo srdce. Kupuje, co chce.
Davide, řekni jí je těžké dát konečnou odpověď. Řekni jí, že to děláš jen pro dceru! A jakmile se uzdraví, všechno skončí!
Řekl jsem jí to hned, odpověděl David, červený. Budu tím mužem! Ale musím Katku zachránit!
Čtyři roky trvá, než se Katka uzdraví. Čtyři roky Zuzana trpí, když David volá a říká, že ho volá Valentýna Dvořáková.
Naštěstí výzvy přicházejí jen jednou či dvakrát za měsíc.
David nakonec povýšení dostane. Stane se nejprve vedoucím oddělení, pak zástupcem ředitele pobočky. Kariéra ještě neskončila, ale ne okamžitě.
Dárky od Valentýny jsou štědré: peníze na léčbu, i hotovost na zbytek. Přikládá k nim doklad a adresu obchodu, aby se dalo vrátit.
Katka uzdraví a manželé splatí hypotéku, vše díky Davidově úsilí.
Když dorazily poslední výsledky, Zuzana uleví: Už nemusíme mít tu šéfku! Můžeme normálně pracovat!
Díky Bohu! souhlasí David. Zítra jí řeknu!
Měsíc poté Zuzana najde v Davidových šatech novou košili z luxusního butiku, pak kravatu se zlatým západkou, pak koženou peněženku a peníze v ní. David tvrdí, že je to prémie za skvělou práci v pobočce, a už je ředitel pobočky. A ty hodinky!
Zuzana neví, kolik stojí, dokud nenajde v koši krabici a účtenku. To jsou dárky!
David pokračuje ve službách své šéfky. Musí to řešit!
Co to chápeš! křičí David. Nemáme žádnou nouzi! Žijeme v této kleci, šetříme na všem, hledáme slevy! Chci normální život! Chci auto! Chci dovolenou! Chci, aby u tebe byly šaty, boty, šperky, kožichy! A pro dceru chci normální budoucnost, aby dostala vzdělání a nepřipadala si jako my v pronájmech, ale žila v domě!
A pokud k tomu musím mít nějakého člověka, nejde jen o mě, ale o celou rodinu!
Zuzana je šokovaná, zůstává stát jako ledová socha, až jí začne prosakovat pochopení jako studená voda.
Můj drahý, jak jsi vše pěkně popsal! Hned si vymyslel výmluvu! Všechno pro rodinu!
A co dál? ptá se David.
Už nic nebude! Děkuji, že jsi pomohl naší dceři, ale už to dál nesnesu! Odejdi!
David nechápe, proč ho Zuzana vyhnala.
Co na tom záleží? Když je to pro dceru, jde to! Ale mimo to, není to! Ať už je to pro dceru, nebo ne, nesmíš se poškozovat! Já taky mám právo! Vždyť jsem si vydělal!
