Řekla jsem svému snoubenci, že bydlíme v pronajatém bytě, ve skutečnosti ale šlo o můj vlastní byt.
Vyrůstala jsem v rodině složené jen z mámy a babičky. Mužský vzor mi chyběl otec mě opustil, už se o mě nikdy nezajímal. Díky ženské výchově jsem se naučila být tvrdá a samostatná. To jsou ženy, které mi ukázaly, jak se dřou a šetří. V 27 letech jsem si z vlastních úspor už koupila vlastní byt ve Vysočanech. Pak přišla otázka, jak se vypořádat se vztahy.
Stýkala jsem se s chlapy, a když zjistili, že mám vlastní čtyři stěny, hned mě neviděli jako dívku nebo ženu, ale jako hotový zisk řešení jejich finančních starostí. To mi nešlo do noty. Chtěla jsem být milovaná pro svou povahu, ne pro to, co vlastním.
Když jsem potkala Václava Dvořáka a začali se vidět, přijel na návštěvu, a já mu řekla, že pronajímám byt. Chtěla jsem zjistit, jak mě bude zacházet, když nemám nic, a on také nic nemá. Václav mi na oplátku slíbil, že když nebude mít kde bydlet, postará se o to. Říkal, že bude šetřit, aby nám koupil společný domov, kde budeme moci žít spolu. Líbilo se mi to jeho přístupové přijdu a postarám se. A když jsme dva roky žili pod jednou střechou, Václav opravdu šetřil peníze na nájem šly do jeho spořicích pásků.
A teď nás čeká svatba. Po obřadu Václav rovnou plánuje pořídit nám byt, a já mám z toho neklid. Po celou tu dobu jsem ho podváděla, berouc peníze na nájem z jeho výplaty. Mám se mu teď přiznat?
Babička i mamka říkají, že se nemusím zdržovat spásou. Měj své vlastní čtyři stěny a muž má zajistit domov, radí. Ale jak můžete začít manželský život na lži?
