Jdi z mého domu! zakřičela jsem své tchýně, když opět začala mé jméno posmívat.
Jediná věc, před níž jsem se celý život bála, byl hněv té ženy, která mi byla dříve jen tchyní. V tom ohledu jsem měl alespoň štěstí. Můj první manžel byl sirotek z dětského domova, neměl žádné rodiče. S ním to nevyšlo; po pěti letech manželství jsem podala rozvodové řízení. Když jsme se vdávali, studovala jsem ještě na Univerzitě Karlově. Rok po svatbě začal manžel pít, zadlužil se a jeho problémy se přetahovaly i na mě. Musela jsem studium přerušit, najít si práci a splácet dluhy, aby nás nevyhnala bankrot.
S tímto manželstvím jsem si přinesla jen mnoho starostí. Když jsem se od něj rozešla, vydechla jsem úlevou. Konečně už žádné problémy nebudou.
Dva roky jsem žila sama, zotavovala se a pomalu se znovu postavila na nohy. Pak jsem potkala Rosticha. Nebyl ženatý, nikdy neměl vážný vztah, a všechno to šlo rychle. Navrhl mi ruku a já souhlasila. Šli jsme navštívit jeho matku.
U vchodu jsem hned zaznamenala rozčilený výraz na tváři Alžběty. Překlopila mě jen stručným Dobrý den a odešla do jiné místnosti. Zpočátku jsem netušila, co se děje. Možná jsem se něco špatně oblékla, ale ve skutečnosti byla má šaty spíše skromné. Když se podívala na mě u stolu, zůstala mlčet. Ten pohled mi ležel nepatřičně na duši. Jakmile jsem zčervenala, její hlas se ozval ostrým tónem.
Takže tady jsi, bez řádného vzdělání? řekla s lehkým úsměvem a pohrdáním. Zaváhala jsem chvilku, pak klidně odpověděla a napila se čaje.
Ano, mé vzdělání je nedokončené. Život mi neumožnil dokončit studium, ale v plánu ho dopsat.
Tchýně zamručela.
Hm, plánuješ dokončit studium? A co když se staneš manželkou? Kdy budeš vychovávat děti, vařit pro manžela a uklízet dům? Jsi taková princezna. Znovu se zasmála, popila další doušek čaje a položila šálek na stůl. Řeknu ti úprimně, můj syn vůbec nepotřebuje takovou nevinnou dívku, jakou jsi ty.
Podle mě jsi průměrná, co se vzhledu i postavy týče, a chybí ti rozum. V tu chvíli jsem se cítila urážena. Rychle jsem vstala, zamířila do koupelny a propukla v slzy. Cizí žena mě uráží beze zbytku a můj muž mlčí. Naštěstí jsme dům opustili dříve, než se situace zhoršila.
Už jsem nechtěla jeho dům navštěvovat. Přesto se Alžběta občas objevila u nás doma a pokaždé se snažila najít novou přezku, jak mě urazit a zranit.
Obrátila jsem se i na psychologa, aby mi pomohl najít cestu. Po několika sezeních mi došlo, že moje tchýně je typická manipulátorka a já jsem byla oběť, protože jsem ji dopouštěla v svých pocitech. Když opět začala urážet, okamžitě jsem ji vyzvala, aby odešla z našeho domu.
Už se nevidíme, a to mi je jedno. Mé manželství už není pod jejím vlivem a ani on k tomu nemá co říct. Vzpomenusi na ty dny s jistým odstupem, jako by to byla jen stará pohádka, která mi připomíná, jak důležité je postavit se za sebe a nenechat se zneužít.
