Když jsem byla malá, naše rodina bydlela ve vícegeneračním domě. Vedle nás bydlela dcera se svou matkou. Matka trpěla těžkou demencí a potřebovala, aby se o ni někdo staral. Dceři bylo padesát let a péči o matku zvládala dobře. Bylo to však pro ni velmi obtížné. Nakonec se dcera a matka na sebe začaly velmi zlobit. Stále mezi nimi docházelo k hádkám.
Bylo mi té mladé ženy líto. Nosila hrnce a pánve, vařila, krmila matku lžící a neustále plakala z vyčerpání. Někdo jí poradil, aby matku dala do stacionáře. Odmítla, protože to považovala za velký hřích. Když stará žena zemřela a zbavila dceru odpovědnosti, byla velmi šťastná. Konečně měla normální život.
V práci mám kamarádku, jejíž příběh je podobný tomu mému. Ala byla vdaná více než deset let. Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale pak její tchyně těžce onemocněla. Jednoho dne k nim domů přišla sociální pracovnice, které se nelíbily podmínky bydlení. Řekl jim, aby se o matku postarali, až tam bude. Ten se však o ni nestaral.
Žena byla velmi unavená. V práci si často stěžovala, že je jí tchyně líto, ale nemá sílu se o ni starat. Ala začala být velmi nervózní a hodně zhubla. Tchyně ženu pochopila a požádala ji, aby se vrátila domů s ošetřovatelskou péčí. Snažili se jí tento záměr rozmluvit, ale ona trvala na svém.
Ukázalo se, že se jí tam opravdu líbilo. Dostávala řádnou stravu, bylo o ni dobře postaráno a byla mezi svými vrstevníky. Navíc tam byly přítomny i zdravotní pracovnice. Alice ji často navštěvovala a nosila jí různé dobroty. Jejich vztah se očividně zlepšil.
Kdybych náhle onemocněla, matka by prý požádala, abych ji dala do domova důchodců. Nechce být přítěží a kromě toho by prý pro nás obě bylo lepší, kdybychom se na konci života nenáviděly.
Máma si dobře pamatuje osudy našich spolubydlících. Nechce žít stejně. A to je správné.
Vím, že mnoho lidí se mnou nesouhlasí. Ale pokud si každý položí tuto otázku a poctivě si na ni odpoví, bude se mnou muset souhlasit. Například ve Spojených státech není nic špatného na tom, poslat rodiče do domova důchodců. Děti je chodí navštěvovat, nikdo se nerozčiluje, nikdo neběhá v noci s kolébkou, nikdo nevolá neustále sanitku.
Až budu starý, bude to pro všechny lepší. Až budu stará, řeknu svým dětem to, co mi řekla moje matka. Nechci, aby mě moje děti nenáviděly. Ve stáří pro mě bude lepší, když budu žít v domově důchodců.
