Ahoj, tak poslouchej, co se mi poslední dobou přihodilo. Můj manžel, už dlouhých šedesát tři let, se nechal svést jednou mladou dívkou a ujel ze své rodiny. Však ani netušili, jaký mám pro ně připravený zvrat.
Můj manžel Oldřich a já, Jana, jsme spolu bydleli skoro čtyřicet let. Vypěstovali jsme děti, postavili dům na předměstí Prahy, otevřeli malý, ale pevný podnik pěknou pekárnu, a pořízli jsme spolehlivou Škodu Octavii. Žili jsme v pohodě, nic nám nechytilo. Děti vyrostly, založily své rodiny, a my jsme si snili o klidném stáří u teplé kamny.
Pak se ale všechno rozpadlo jako papírová věž.
Zaznamenala jsem, že Oldřich se chová divně schovává si mobil, zůstává dlouho v práci, najednou se holí dvakrát denně a sprchuje se jako dvacetiletý. Nemusím být Sherlock Holmes, abych pochopila, že má novou přítelkyni. A jaká! Devatenáctiletá Šárka, štíhlá jako bříza, s očima plnýma výpočtu. Vypadala, že by mu dobře posloužila jako vnučka.
Hned jsem věděla: ona nechtěla jeho šedivé vlasy, ale jeho peníze. Oldřich, oslepený její mládí a sladkými slovy, věřil, že našel druhou mládí. Po pár měsících vyhlásil, že odchází, aby si s ní vzal. Představ si čtyřicet let spolu a všechno se roztříští kvůli holce, která mu říkala koťátko a namračila se, když kašlal moc hlasitě.
Nekřičela jsem, nepodřezala si vlasy. Prostě jsem tiše souhlasila. Tenkrát ještě netušil, co ho čeká. A já udělala to, že ho později podplácla k mým nožkám, prosícího o odpuštění.
Žili spolu jako v pohádce: svatba, fotky na Instagramu, výlet do Turecka. Zdálo se, že vše jim leží v kráse jako sýr na másle. Jenže něco jim uniklo.
Před lety, když jsme začínali podnik a kupovali dům, můj bratr advokát Miroslav mi radil, abychom vše majetek převodili na děti. Formálně jsme s Oldřichem neměli nic: ani dům, ani firmu, ani účty v bance. Všechno stálo na Mikuláši a Petrovi. On na to zapomněl. A ona (Šárka) o tom vůbec nevěděla.
A když líbánky skončily, přišly otázky:
Proč nemůžeš prodat obchod?
Kde je tvoje auto? Říkal jsi, že máš novou Škodu!
Budeme celý život bydlet v pronajatém jednopodlažním bytě?
Sliboval jsi, že máš VŠECHNO!
Když pravda vyšla na povrch, Šárka sbalila své věci a odešla. Bez slz, bez dramat. Jen tak zmizela a nechala mého bývalého na rozbitém prkně.
O dva měsíce později se ke mně slétl, vyhublý, s vypotřebovanýma očima. Plakal, líbal mi ruce, říkal, že je slepý, že jsem jediná, že chce všechno vrátit.
Ale já už nejsem ta dobrosrdečná Jana, co ho čekala s večeří. Pomsta není v mém charakteru. Pošeptala jsem mu jen:
Promiň, ale nechci být s mužem, pro kterého se sukně o jeden a půl metru staly cennější než čtyřicet let života, děti a všechno, co jsme postavili.
Zavřela jsem dveře. Za mnou je celý můj život. Můj. Opravdový. Bez jeho podvodu.
