Cítil, že se tu nikdo neraduje z jeho odchodu za novým úkrytem a potravou – ale jeho tlapky už neunesly vyhublé, nemocné tělo…

Cítili, že už tu nechtějí, že musí znovu odjet hledat úkryt a potravu ale jeho tlapky už nedokázaly udržet vyčerpané, nemocné tělo
Úplně tomu rozuměl: nikdo tu na něj nečeká. Musí dál plížit k dalšímu úkrytu, hledat úkryt i jídlo a jeho tlapky už nedržely vyčerpané, nemocné tělo
Valja Vasziljkova byla vždy odpovědnou člověkem.
V mateřské škole pozorně sledovala, jak děti vracejí hračky na místo. Ve škole jí svěřili dohled nad rozvrhem služeb. Na univerzitě byla vedoucí skupiny. V práci dobrovolně sbírala peníze na firemní akce a dárky kolegům. Odpovědnost se zdála být vpletená do jejího charakteru.
Proto, když obyvatelé jednomyslně zvolili ji jako pověřenou správu domu, Valja nebyla překvapena. Navzdory svému věku se do úkolu s nadšením pustila.
Valjecko, na čtvrtém patře Krilovi hlučí až do pozdních nocí, nelze si odpočinout stěžovala si jí starší sousedka Anna Petrovna.
Valja zasáhla a tak přesvědčivě promluvila s rušiteli, že i ti nejhlasitější sousedé přiznali chybu a slíbili změnu.
Valjusko, někdo jen tak hází odpad do koše, neodnáší ho do kontejneru! sténali obyvatelé.
Valja stála na špici, zívala na nepořádek a neúprosně je ostudila. Schodiště zazářilo čistotou, u vstupu kvetly pestré květiny. Valja byla na řád hrdá. Někdy zde i zastavila, aby si užila výsledek své práce. Všechno bylo tak, jak mělo být. Vyrovnaná, chytrá dívka.
Až jednoho dne se před domem objevil pes
Špinavý, rozcuchaný, škrábavý, červenohnědý, který se sotva dopadl k domu a schoulil se pod balkon, aby přečkal noc.
Děti ho nejprve spatřily, přiblížily se, ale matky, uvědomivše si nebezpečí, křičely:
Rychle zpátky! Může to být nebezpečné!
Zadržely děti a odháněly nešťastné zvíře:
Staň se odsud pryč! Hurá! Odejdi!
Pes se pokusil vstát, neuspěl. Pak se snažil plazit, ale i to mu selhalo. Začal plakat, tiše sledoval křičící lidi. Velké slzy mu stékaly po tvářích.
Matky byly zmatené. Situace vyžadovala rozhodný zásah, ale povolat zvířecí úřady nebo policii se zdálo přehnané. V tu chvíli vstoupila Valja na dvůr jediná naděje:
Tam je ten pes! křičeli všichni najednou. Valjecko, vyřeš to! Je to nebezpečné!
Valja se přiblížila a podívala se pod balkon. Jejich pohledy se setkaly její pohled byl přísný, jeho zmatněný.
Pes vydechl, podnikl další marný pokus vylézt. Pochopil, že zde není vítán. Neměl sílu ani chodit, ani se hýbat. Z úst mu vyšel slabý skuč.
Valja cítila, jak se jí svírá srdce.
Zdá se, že si poranil nohu řekla nahlas. Musíme ho vzít k veterináři.
Matky se podívaly na sebe. Všichni mysleli jen jedno: Abychom my do toho nepadli! a rychle vtáhly děti dovnitř:
Musíme jít, děti už musí spát! Valjecko, pomoz nám!
A nechaly dívku samotnou se zvířetem.
Valja si povzdechla, sáhla do tašky a spočítala, zda stačí peníze na veterináře. Nemohla si psa vzít v ruce byl nejen špinavý, ale i těžký.
Hledání pomoci ji přimělo rozhlédnout se a všimla si, že před domem se zastavuje starý Zsiguli stejný vůz, který používala rodina Krilových.
Z auta vyskočil Ljonya Krilov.
No teda, vy hlídáte celý dům! Co to máte za přestupek? mrknul vesele.
Raději pomož odpověděla Valja vážně a přikývla k balkonu.
Ljonya se naklonil a všiml si psa.
Ten vaš?
Samozřejmě ne! rozrušeně vybuchla Valja. Potřebujeme jen pomoc. Veterinář je blízko, ale nemáme jak ho dopravit.
Ljonya prohlédl psa, pak své auto, a těžce povzdechl:
Znám svého Ljuszáma bude mě kárat, když to zjistí! Ale co udělá člověk pro dobrou věc?
Vytáhl z kufru starý hadrový plát a položil ho na sedadla.
Jdeme zachraňovat! Když se něco rozpadne, ty mě kryješ!
Jistě! slíbila Valja a opatrně se obrátila k psu: Pojď, maličká, odvezeme tě k veterináři. Vydrž.
Pes neodporoval, nechal se zvednout. Valja ho po celou cestu hladila a tiše utišovala.
Veterinární klinika poslala mladého lékaře s chlupatým vlasem a vážným výrazem. Důkladně psa prohlédl, nasadil mu dlahu na zraněnou nohu a předepsal léky.
Musí hodně odpočívat, má prasklinu vysvětlil veterinář.
A je těhotná? zeptala se Valja překvapeně a hned se cítila hloupě.
Vypadá to, že nedávno přikývl lékař.
Co s tím budeme dělat? ptala se váhavě Valja.
Nemohu ji vzít domů zamručel Krilov. Ljuszka by ji vyhnala.
Já nemám možnost přisedla si tiše Valja.
Nutno bylo rychle najít řešení.
Sejděte se všichni! Společně něco vymyslíme! navrhl rozhodně Ljonya.
To doufám podpořil je veterinář. Za týden ji sem přivedou na kontrolu. Už jsem je zapsal. Jak se jmenují?
Valja odpověděla dívka.
A jak se jmenuje pes? zeptal se veterinář.
Valja a Ljonya se podívali na sebe. Neměli žádný štítek ani obojek.
Agáta! první jméno, které Valja napadlo.
Pes napřáhl ucho a otočil se k Valje.
Líbí se ti jméno? Buď Agáta, dobře? zeptala se jemně Valja.
Pes jen povzdechl.
Souhlasí poznamenal úsměvem veterinář. Můžete si vzít Agátu. Jsem si jistý, že se o ni dobře postarají!
Když se trojice vrátila k domu, už na schodech čekala přísná Ljuszka Krilova s rukou na boku.
Kde jsi byl? vybuchla, ale když spatřila Ljonyu s psem v náručí, zmlkla a s úžasem otevřela oči.
Ljusz, takový pes přistál u nás, je těhotná vzali jsme ho k veterináři snažil se rychle vysvětlit Ljonya. Chtěli jsme mu udělat úkryt pod balkonem to je smutné.
V takovém zimě pod balkonem?! rozčílila se Ljuszka. Potřebuje teplo a pohodlí!
Právě proto chceme se sousedy domluvit pokračoval. Možná společně něco vymyslíme!
Překvapivě Ljuszka neodporovala. Mateřský instinkt se v ní probudil. Šla s Valjou po bytech a svolala mimořádné shromáždění obyvatel.
Nikdo nechtěl psa přijmout, ale přišla myšlenka: sešít peníze na psí domeček pod balkon, založit malý fond na krmení.
Tak získala Agáta svůj vlastní domov.
Malý, přátelský psí domek se usadil pod hlavním domem, jako jeho miniatura. Dvoulitý byl naplněn měkkými hadry, vytvořili pohodlný pelíšek. Agáta opatrně vklouzla, aby nezatížila bolavou nohu.
Měli bychom napsat prohlášení úřadu navrhla Valja. Ať je vše oficiální.
Obyvatelé rychle podepsali dokument, Valja jej osobně donesla na policii. Naštěstí ji pochopili a oficiálně povolili, aby pes zůstal na pozemku.
Když se Valja vrátila do svého malého uklizeného bytku, pocítila uspokojení z vykonané povinnosti, ale spánek ji nepřicházel.
Po několika pokusech se oblékla a šla podívat se na Agátu.
Jak se máš? zeptala se a posadila se na lavičku.
Pes tiše zavrčel. Bylo mu tepleji, bolest ubývala a nejdůležitější měl po svém boku člověka, který mu pomalu získával důvěru.
Brzy se vrátím slíbila Valja. Možná vymyslíme i něco lepšího
Pak ještě netušila, co jí osud přichystá.
Valja bude dál brát Agátu k veterináři, dokud se úplně neuzdraví. Mladý veterinář Valera bude sledovat nejen červeného psa, ale i zodpovědnou a upřímnou Valju.
Nabídne jí ruku, a s Agátou se nastěhují do Valeriného venkovského domu, kde bude místo pro všechny lidi i zvířata.
Mezitím Ljuszka Krilova zjistí, že čeká dítě, a její tělesnost se mění. Jejich byt už nebude nejhlasitější v domě a když se narodí malá Vanječka, i tvrdá Anna Petrovna jen usměje, místo stížností.
Čtvrté schodiště zažije u všech obyvatel pozitivní proměny, ač si nikdo neuvědomí, že vše začalo v den, kdy se pod balkonem objevil červený pes.
A Valja, která mezitím směje, mění bydliště, ale zachovává svou neklidnou dobrotu, se jednou, když si hraje s Agátou a jejího štěněte, usměje a pomyslí:
Jsem tak šťastná Děkuji, vesmíre! A všechno to začalo s naší Agátou, psem ze čtvrtého schodiště.