Příběh o tom, jak jsem se seznámila s Victorií , je jako laciné melodrama. Měla jsem autonehodu a ona byla zdravotní sestra, první člověk, kterého jsem viděla. Se vším mi pomáhala, ošetřovala mě a někdy zůstávala déle, jen aby si popovídala. O půl roku později jsme se vzali.
Po svatbě jsme žili jeden pro druhého, hodně jsme cestovali, poznávali svět a jeden druhého. Během jedné cesty jsem se ve vlaku seznámil s Barbarou. Něco mě na ní tak fascinovalo, že jsem jako teenager nemohl jíst ani spát. První týden jsem doufal, že to přejde, ale pak jsem si uvědomil, že opravdu miluji někoho jiného. Sedl jsem si s Viktorií ke stolu a všechno jí řekl. Zaplavila mě slzami, ale řekla, že takový je život a může se to stát každému. Ještě téhož dne si sbalila věci a opustila mě.
Jakmile jsme se rozešli, okamžitě jsem zavolal Barbaře a šli jsme na rande, a o rok později už jsme byli manželé a čekali dítě. Tehdy jsem se dozvěděl, že Viktorii se naštěstí také daří, má přítele, který ji požádal o ruku.
Od toho dne uběhla dlouhá doba, skoro dvacet let, a teď nám naše dcera řekla, že nám chce představit svého přítele. Setkání proběhlo skvěle, přítel se mi hned zalíbil, hlavně proto, že to myslel vážně, pozval nás na další týden k sobě domů, abychom se seznámili s jeho rodiči. Ochotně jsme souhlasili, protože mladí se měli za půl roku brát a bylo třeba vše probrat.
Dceřin přítel nás přivítal ve dveřích a zavedl nás do obývacího pokoje. Jeho otec seděl u stolu, seznámili jsme se a dali se do řeči. A pak do obývacího pokoje přišla Davidova matka, moje bývalá Viktorie ….. I ona byla nejdřív zaražená, ale pak se rozesmála. Naše minulé životy nám naštěstí nebránily v tom, abychom si užili příjemný večer a povídali si o nadcházející svatbě našich dětí.
Dokonce jsem měla s Victorií chvilku o samotě, kde mi odpověděla na všechny otázky a řekla, že se na mě nikdy nezlobila.
Nemohu uvěřit, že nás osud po tolika letech opět svedl dohromady, a to tak zvláštním způsobem
