12.listopadu 2025
Dnes jsem si chtěl urovnat myšlenky o naší finanční krizi, která už tři roky neustále kvílí pod námi. Já, Petr Novotný, a moje žena Jana Svobodová žijeme v malém bytě na Žižkově. Vyrůstáme tříletého Mikuláše, který teprve rozbíhá své kroky k samostatnosti. Na začátku roku jsme ho zapsali do mateřské školy v PrazeČerný most. Práce mi přinesla jen stěží dostatek peněz, aby se nám dařilo splácet půjčky a běžné účty. Na konci měsíce stačí sotva zaplatit za elektřinu a vodu, a tak se nám nechce utrácet za nic nad rámec nutného.
Měsíční poplatek za školku je už sám o sobě vysoký, a proto jsme Mikuláše nepřihlašovali na žádné doplňkové kroužky sport, tanec nebo logopedii. Vypadalo to, že se nám ušetří pár stovek korun.
Před dvěma týdny nás navštívila moje matka, Jana Novotná, a zůstala u nás do soboty. Starala se o Mikuláše, vyzvedávala ho každé ráno ze školky a připravovala mu svačinu. Po několika dnech jsme dostali fakturu ze školky, která byla o třicet procent vyšší, než jsme čekali. Ukázalo se, že babička po svém domnění přihlásila Mikuláše do logopedie, kroužku plavání a do tanečního studia.
Když jsme to zjistili, okamžitě jsme vše zrušili. Otržený poplatek za uplynulý měsíc musíme však zaplatit. Přemýšleli jsme, odkud získat peníze, a můj manžel navrhl půjčku od své matky, Elišky Dvořákové. Půjčku jsme přijali a po vysvětlení důvodu otcovské pomoci Eliška souhlasila, že za doplňkové kurzy zaplatí sama, přičemž peníze poslala na náš účet s poznámkou pro Mikuláše.
Zpočátku jsem se cítil nepříjemně jak můžeme tvrdit, že jsme zodpovědní rodiče, když nemůžeme sami zajistit výdaje na našeho jediného syna? S postupem času jsem si ale zvykl na pravidelné měsíční převody od babičky a uvědomil jsem si, že v tom není nic špatného. Proč by měla babička neplatit za kurzy, které pomáhají jejímu vnukovi? Stejně tak mu kupuje hračky, oblečení a jiné potřeby.
Už dva roky Eliška pravidelně platí všechny dodatečné aktivity. Nikdy nezmeškala ani korunu, takže jsme ji o nic neupomínali. Naše rodinné finance se ale pořád nevyvíjejí k lepšímu. Když Mikuláš nastoupí do první třídy, opět nastane otázka, jak financovat přípravu na školu. Pokud nebudeme mít doplňkové lekce, bude mít problém s psaním a čtením a může se zadrhávat v osnově.
Zavolal jsem Elišce a snažil se ji přesvědčit, aby zrušila logopedii, která už není potřeba, a místo toho financovala angličtinu. Eliška mi chladně odpověděla, že logopedii opravdu odvolá, ale za angličtinu neplatí.
Několik dní po tom jsem šel na manikúru, zatímco Jana a Mikuláš šli k Elišce. Když jsem se vrátil, našel jsem Jana rozčileného. Syn mu řekl, že nešel na kurzy, které babička platila, ale místo nich bude chodit na angličtinu. Eliška se rozzuřila, nazvala nás lháři, obvinila nás z podlosti a řekla, že už nám peníze nedá. Navíc požadovala vrácení peněz, které už vydali.
Znovu jsem jí volal a chtěl to probrat, ale ona mě nechtěla slyšet. Řekla, že má toho dost, a že za zbývající kurzy musíme zaplatit sami.
Teď stojím na rozcestí. Eliška už nechce pomáhat a naše peněženka je prázdná. Můj manžel se postavil na stranu své matky a evidentně věří tomu, co mu řekla. Necítím se dobře, že se nechám tímto způsobem ovlivnit.
Závěr, který si z toho beru: finanční nezávislost je základní pilíř respektu v rodině. Pomáhat je krásné, ale nesmí se stát, že se člověk spolehne na cizí peníze a zapomene na vlastní odpovědnost. Musíme najít způsob, jak zajistit potřeby našeho dítěte sami, i když to znamená omezit některé výdaje a hledat alternativní řešení. Tím si budeme udržovat důstojnost a učit naše děti, že se na sebe lze spolehnout.
