Nejdůležitější je dobře se vdát. Bohatý muž znamená šťastný život, říkávala matka své dceři.
Lucie byla jedináček. Otec ji chránil, matka rozmazlovala a neustále opakovala své životní krédo: Nejdůležitější je dobře se vdát. Bohatý muž znamená šťastný život. A Lucie s ní souhlasila.
Ale kde ho najít, toho boháče? Na vysoké škole sice potkávala slušné chlapce, dokonce měla i snoubence z dobré rodiny. Otec však dceru přísně hlídal žádné noční výlety, studentské večírky ani výlety do přírody. Všechno měl pod kontrolou.
Než se nadála, její vytoužený snoubenec našel jinou, svobodnější a zajímavější dívku než byla Lucie.
Ale pak přišla obhajoba diplomu a na milostné vášně nebyl čas.
Následovalo shánění práce s pomocí otce a uspořádání osobního života zásluhou matky. Ta věděla, co dělá. Jediná dcera se musí dobře vdát, a tak se objevil nápadník synovec její dobré známé.
Luci, měla bys toho muže lépe poznat. Je starší než ty, ale pochop, že to je výhoda, ne problém. Copak potřebuješ nějakého nezralého chlapce? Zamysli se. Václav Novák je seriózní muž. Má vlastní firmu. Ani nebudeš muset pracovat.
Ale byl už ženatý, mami! Má dceru, to znamená alimenty.
To tě nemusí trápit. Jeho bývalá žena byla neschopná, navíc s dcerou už dávno žije v jiném městě. Není to problém.
A tak se seznámili. Luciin otec mlčel. Do ženských záležitostí nezasahoval od doby, co dcera dokončila školu. Ať si rozhodnou samy.
Překvapivě se jí však Václav zalíbil.
Rozdíl deseti let ji nevadil. S jeho vzhledem bude vypadat skvěle ještě za dalších deset let. Byl urostlý, s noblesními způsoby a oblékal se jako z módního časopisu.
Lucie na něj také udělala dojem, a tak se vzali.
Její matka si oddechla splnila svou mateřskou povinnost a začala žít jen pro sebe. Kosmetické salóny, obchody, cesty s manželem do teplých krajin bez dcery.
A ta, s dobrým příkladem před očima, nezůstávala pozadu.
Manžel podporoval její potřeby a přání, takže Lucie žila v blahobytu.
Její jedinou domácí povinností bylo dávat pokyny uklízečce, která si stejně poradila i bez nich.
Pak ale udeřil blesk z čistého neba.
Václavova bývalá žena zemřela. Z jakých důvodů, Lucie se nezajímala.
A najednou musel vzít k sobě dceru!
To bylo neslýchané! Kde je teď ta žádná starost? Lucie odkládala vlastní dítě na neurčito, a teď se v jejím domě objeví cizí děvče, kterému má být druhou mámou, jak to Václav nazýval.
Volba však nebyla.
Manžel se s jejími pocity příliš neobtěžoval, prostě ji postavil před hotovou věc a požádal ji o shovívavost.
Holčička za to nemůže!
Brzy sám odjel a přivezl ji s poloprázdným kufříkem a školním batohem.
Marie chodila do třetí třídy, byla vysoká, tichá a skoro nemluvná, jak Lucie poznamenala.
Neřekla ani slovo navíc, všechno potichu, bez nároku.
Jediné, co Lucii uklidňovalo, bylo, že Marie vypadala jako její otec. Byla to opravdu jeho dcera, ne nějaké dítě od té neschopné bývalé
Život ve velkém domě s otcem, macechou a uklízečkou byl pro Marušku těžký.
Na takový luxus nebyla zvyklá!
Po každé večeři se hrnula mýt nádobí, ptala se, kde je koště, aby zametla podlahu, sama žehlila své oblečení A Lucii to všechno štvalo.
Otec holčičky, zaneprázdněný prací, se doma objevoval pozdě a neměl čas na lásku a péči. Manželce ji projevoval hojně, ale Marušce se dostalo nanejvýš pohlazení po hlavě a otázky: Jak bylo ve škole?
Přesto Lucie cítila, že je najednou omezená nemohla kdykoli odejít z domu, zajít si na kosmetiku, odpočinout si.
Copak mohla ráno utíkat do fitka? Potřebovala se vyspat, posedět u počítače, projíždět sociální sítě.
A pak přišla Marie a ani před ní neunikla manžel ji prosil, aby dohlížela na její školu a pomáhala s úkoly.
A tak Lucie přemýšlela: Neměl by ji manžel poslat do nějakého dobrého internátu?
Nakonec si to netroufla navrhnout, ale nabídla prodlouženou školní docházku:
Chápeš, je pro mě těžké sledovat její úkoly a pomáhat j
