Dvě muži zastavili středoškolačku při venčení psa a násilně jí nabídli, že ji “vezmou na projížďku”…

Během venčení psa se před středoškolačkou zastavili dva muži a násilně jí nabídli, že ji vezmou na projížďku…
Nikola nikdy neviděla svého psa takového v očích mu planul vztek, zuby výhružně vycenil. Než stačila pochopit, co se děje, pes už se vrhl na muže, který ji chytil za ruku, srazil na zem a nad ní se tyčil s hrozivým vrčením jako temná hrozba…
Když Nikola oslavila sedmé narozeniny, dostala vlastní velký a světlý pokoj. Holčička však kategoricky odmítala spát tam sama. Každou noc k ní ulehla některý z rodičů někdy matka, někdy otec aby usnula. Když se probudila uprostřed noci a nikdo u ní nebyl, vzala si polštář, deku a přestěhovala se do ložnice rodičů. Ani prosby, ani výchovné rozhovory nic nezměnily holčička rostla, ale strach zůstával.
Až do dne, kdy se řešení nečekaně skutálelo k jejím nohám v podobě bílého chlupatého klubíčka, které nejprve vyděšeně zaječelo a pak se pod sebou hned proměnilo v loužičku. Při bližším pohledu se ukázalo, že je to roztomilé štěně, tak sladké a dojemné, že Nikola hned vykřikla: Mami, můžeme si ho nechat? A začalo vyjednávání: dobře se učit, udržovat pořádek, venčit pejska sama a… spát ve svém pokoji bez rodičů. První tři podmínky Nikola bez rozmýšlení přijala, u té poslední váhala ale pak rychle pochopila: Vždyť teď už nebudu sama!
Tak se v domě objevil Bublina papírově westík, ale svou povahou pravá dáma s pevným charakterem. A překvapivě Nikola slib dodržela. Od Bublinina příchodu spala ve svém pokoji a pejsek se stal jejím věrným společníkem ve snech i v každodenních povinnostech.
Bublina byla skutečná krasavice upravená, vědomá si svého šarmu, chovala se jako pravá šlechtična. Ostatní psy téměř ignorovala, ale k dětem, které ji chtěly hladit, byla trpělivá, ba až shovívavá jako by přijímala jejich obdiv. Když se však přiblížil jiný pes, okamžitě vycenila zuby a rozhořčeně zavrčela.
Aby změnily Bublinino chování, zapsaly se Nikola s matkou do psí školy. Tři týdny pilně chodily na cvičení. Ale buď trenér neměl dost zkušeností, nebo Bublina byla příliš nezávislá žádná změna nepřišla. Profesionál nakonec uzavřel: Vidí vás jako svou smečku. Víc nepotřebuje. No a tak i ve třech si rozuměli.
Na procházky chodily Nikola s Bublinou do opuštěné travnaté oblasti za domem. Kdysi tam stály baráky, ale dávno byly zbořeny zůstaly jen základy a divoké ovocné stromy. Jedna strana pozemku sousedila se starými dřevěnými domky ty už žily své poslední dny. Většina majitelů psů chodila na blízké upravené cvičiště, ale Nikola s Bublinou měly raději tento romantický kout, který dýchal svobodou a klidem.
A právě tady Bublina potkala svůj osud.
Toho léta oslavila Nikola patnáct let, Bublina osm. Dívka byla už vysoká, štíhlá, s pohledem snivým a telefonem v ruce. Bublina se chovala sebevědomě jako dospělá dáma. Společně procházely pozemkem: Nikola zamyšleně kráčela, Bublina očichávala trávu a vtom přišel útok! Obrovský huňatý pes se na ni vrhl, připomínal ovčáka, ale srst měl ještě rozcuchanější a neskutečně živý. Byl to veselý, hlučný obr, který Bublinu obskakoval, šťouchal do ní čumákem, olizoval ji a svou energií ji úplně nadchl. Bublina ztuhla, nevěděla, co si s tím drzounem počít.
Neboj se ho, zlatíčko! přispěchala sedmdesátiletá stařenka s holí. Je hravý, ale hodný. Nikdy nikoho nekousl!
To vidím, zasmála se Nikola, dřepla si a nadšený chlupáč jí začal olizovat ruku, ocasem prášil kolem sebe. Jediné, co od něj hrozí, je utopení v slinách!
Víte, dosud jsem ho pouštěla jen na dvorek, ven ne. Ale včera přijel vnuk, vypustil ho a byl z toho tak šťastný! Říkala jsem si, že ho taky vezmu ven. Ale jakmile uviděl vaši fenku, hned k ní běžel.
A ta nemůže odtrhnout oči. Myslím zamilovala se!
To je báječné! Ve dvou je život veselejší. Jmenuje se Brok. Já jsem Marie Nováková.
Od toho večera se Brok stal pravidelným účastníkem večerních procházek. Někdy je už čekal na pozemku, a pokud zpozdil, Bublina spustil